Beckett:

Pot ze mě lil proudem, temně jsem vydechoval, zatímco se mé svaly cukaly a napínaly při každém zdvihu padesátikilových činek. Sledoval jsem svůj zpocený, udýchaný odraz v zrcadle přes celou stěnu, zatímco Nyxine strašila v každé myšlence, kterou jsem se snažil utišit tím, že jsem své tělo hnal na hranici možností.

„Pane Argente-Loome, pan Tempest na vás čeká v kanceláři,“ promluvila Erin klidně ze dveří, s rychlým pohybem jemně sklonila hlavu a zamířila zpět ke svému recepčnímu stolu v horním patře.

Temně jsem zamručel, činky o sebe s těžkým cinknutím narazily, jak jsem si sedl na lavičku a s těžkým výdechem si otřel pot z obličeje, dívaje se na tu rozcuchanou spoušť.

Pět zatracených měsíců od chvíle, kdy Nyxine odešla hledat „Ztracenou doménu vyvern“, a ani jedna „zkurvená“ stopa k tomu, kde je, nebo jestli ji vůbec našla.

Je vůbec naživu?

Špatná myšlenka. DOPRDELE!!!

Merrick se utápěl v depresivní hudbě nebo se ploužil po kanceláři a vyhýbal se pohledům. Dante sedí na střeše penthousu a celé hodiny naslouchá „nebi“, jestli neuvidí nějaké znamení, s lahví bourbonu v ruce.

Z toho, že nevíme, kde je, přicházíme o rozum.

„Figuroval jsem si, že tě najdu tady,“ promluvil Balthazar klidným tónem, když vstoupil do soukromé posilovny v lehce šedém, proužkovaném obleku Armani s černými polobotkami oxfordkami.

„Balthazare, rád tě vidím. Jak ti jde rodinný život?“ zasmál se lehce, protože mam a máma neustále mluví s Leighton a holkami.

Co to sakra melu, do svých domů přidali školky a herny pro štěňata, která je navštěvovala snad obden. Mezi ženami existoval dokonce barevně odlišený rozvrh na hlídání, sladěný s pracovními a klanovými událostmi.

„Chaos. Zara a Zarek prozkoumávají každý centimetr domu a už jsme vyměnili tři lednice, protože prostě vybuchují,“ zasmál se Balthazar temně a promnul si kořen nosu, zatímco se opřel o zeď.

„Jak to zvládáš ty?“ Balthazar se na mě podíval. Byl jsem pokrytý silnou vrstvou potu, vlasy zplihlé potem, svaly se mi cukaly námahou.

„Nemůžu spát víc než dvě hodiny, jsem naštvaný, vytočený, ustaraný, vyděšený. Můj největší strach je, že se nikdy nevrátí a my se z toho prostě regulérně zcvokneme,“ těžce jsem vydechl a s každým úderem jsem vyslal pár rychlých ran do vzduchu.

Balthazar zvědavě povytáhl obočí a s potutelným úšklebkem mi pokynul, abych ho následoval zpět do kanceláře. Přehodil jsem si ručník kolem krku a mlčky jsme kráčeli zpět do horního patře – bylo to sice o dvě patra výš, ale zvolili jsme schody.

Většina zaměstnanců v horních dvou patrech byla mužského pohlaví, ale těch pár žen, které v těchto prostorách pracovaly, mělo o podívanou postaráno.

Zpocené bílé tílko mi obepínalo vypracovaný trup jako v nějaké soutěži o mokré tričko. Skrze promáčený, tenký materiál prosvítal matný obrys mého znamení družky.

Objevila se na bojišti, když Nyxine ovládla Aerose a jeho zakleté plameny.

Tři draci zaklesnutí od hlavy k ocasu v kruhu nad naším levým prsním svalem přímo nad srdcem, což znamenalo, že se naše srdce spojila s naší družkou a jsme „jedno“.

„Pane Argente-Loome,“ pozdravila nás vysoká brunetka, upíří čarodějka, a její oči hladově hltaly ty dva vypracované muže blížící se k nejvyššímu patru.

Balthazar si tiše odfrkl a oba jsme znechuceně protočili oči.

Pevně jsem na ni kývl, když jsme dorazili k dvojitým dveřím z matného skla s rodovým erbem jemně vyleptaným do skla. Zevnitř se ozývala ta známá temná harmonie Beethovenovy Symfonie č. 7 v A dur, druhé věty.

„Merricke, fakt, brácho,“ vydechl Dante znechuceně od svého stolu z černé oceli a skla, přičemž upíjel z lahve bourbonu. Pod očima měl tmavé kruhy a byl všude neoholený.

„To říká ten, co vypadá jako bezďák a pije bourbon přímo z lahve. Skutečná klasika,“ opáčil Merrick s rukou pod hlavou. Tepláky mu volně visely v pase, jak ležel na gauči a líně točil prstem ve vzduchu, jako by dirigoval.

„Vy dva, nechte toho. Merricke, vypni ty depresivní sračky, osprchuj se a převlékni. Dante, ty udělej to samé a tu ‚zatracenou‘ lahev ukliď,“ temně jsem vydechl a vyčerpáním si přejel rukama po obličeji.

„Hah. To říká ten, co prakticky bydlí v posilovně,“ Dante na mě střelil pohledem a ukázal na můj potem zbrocený trup, pytlovité tepláky a rozcuchané vlasy.

„Všichni tři vypadáte jako sračky,“ vydechl temně Balthazar ode dveří. Merrick a Dante vystřelili ze svých míst a s pokřiveným výrazem si s ním potřásli rukou a objali ho.

„Počkat, myslel jsem, že naše schůzka je naplánovaná až na jiný den,“ Dante se přehraboval v nepořádku papírů na stole, vytáhl telefon a plácl se do čela.

„Klídek. Přijel jsem o den dřív, vzhledem k tomu, že Vánoce jsou za dva týdny,“ zasmál se Balthazar s krátkým uštěpačným poznámkou, popadl lahev bourbonu, kterou Dante předtím „obšťastňoval“ ústy, hadříkem otřel hrdlo a nalil si pořádný doušek.

„Vánoce,“ vydechli jsme my tři ponuře a poraženecky svěsili hlavy.

„No tak, kluci. Nyxine se vrátí, jen jí věřte,“ usmál se Balthazar jemně, když se usadil do plyšového křesla z bílé kůže a rozepnul si sako, aby odhalil klasickou bílou košili s temně fialovou hedvábnou kravatou.

„Vlastně, ten pravý důvod, proč jsem přijel dřív, je ten, že od mých stráží bariéry přišla zpráva o podivném spirituálním výkyvu. Kousek na sever od pevniny Nunavutu, na jednom z vnějších ostrovů.“ Balthazar se naklonil dopředu, šosy saka mu sklouzly k bokům a lokty si opřel o kolena.

„Myslíš, že by to mohla být Nyxine?“ Merrick ožil, zatímco nám Dante naléval pořádné panáky bourbonu. Všichni jsme se s odhodláním usadili na dvě paralelní pohovky.

„Nejsem si jistý, co to bylo, ale bylo to dost silné na to, aby to upoutalo pozornost mých bojovníků u bariéry,“ vydechl Balthazar s těžkým povzdechem a se zvláštním zábleskem v očích usrkl bourbon.

Zaklepání na skleněné dveře upoutalo naši pozornost. Vstoupila Erin a zdvořile se uklonila.

„Omluvte mou neomalenost, ale máte na první lince matku.“ Erin se ušklíbla, zatímco my jsme si s hlubokým výdechem a protestním zasténáním přejeli rukama po obličeji.

„Řekni jí, že jí zavoláme zpět,“ Dante se ohlédl na Erin, která zavrtěla hlavou.

„Řekla, cituji: ‚HNED!‘“ Erin naznačila prsty uvozovky, když s jemným zasvištěním zavírajících se dveří ustoupila.

„Přísahám, že si myslí, že všechno je situace ‚HNED!‘,“ vydechl Merrick temně, vstal, přešel ke stolu a stiskl tlačítko reproduktoru a pak první linku.

„Mami, je tu Balthazar. Můžeme ti zavolat zpět?“ Merrick si lokl bourbonu a prohrábl si neupravené vlasy.

„Balthazare, ahoj zlato. A ne! Nezavoláte mi zpět,“ mámin sladký tón zněl v telefonu ostře.

„Ahoj, Leono,“ odpověděl Balthazar mile a poslouchal, jak se párkrát zhluboka nadechla.

„Máte mě na hlasitý odposlech, takže se nemusím ptát, jestli jsou tvoji bratři poblíž. Mluvili jste s Papem a Mam?“ zeptala se máma se zvláštním chvěním v hlase.

„Dva týdny ne, od té doby, co měli nějaké obchodní záležitosti v Pond Inlet,“ zaklonil jsem se a opřel si hlavu o chladnou kůži opěradla.

„Správně. Ehm… jde o Nyxine,“ odpověděla máma tiše. Dante i já jsme vystřelili z pohovek a málem se přerazili o konferenční stolky, abychom se dostali k telefonu.

„Máš o ní zprávy?“ vykřikl jsem vzrušeně, zatímco Dante do sebe obrátil bourbon a s povytaženým obočím položil sklenici na stůl.

„Je to komplikované, ale je zpátky,“ zasmála se máma tiše, zatímco v pozadí promluvil tátův zkreslený hlas.

„Kluci, jak nejdřív můžete dorazit k nám?“ zeptal se táta ponurým tónem, zatímco máma v pozadí říkala něco nesrozumitelného doprovázeného dutým řinčením.

„Balthazar je tady, takže hned,“ zasmál se Merrick a podíval se na Balthazara s vítězoslavným úšklebkem. Ten nám mlčky ukázal prostředníček.

„Dobře, ale vstupte potichu. Všechno vysvětlíme, až dorazíte,“ řekl táta klidně a linka zmlkla. Zůstali jsme tam stát s nevěřícnými výdechy.

Všichni tři jsme tleskli, jako bychom se rozcházeli z porady, a s povytaženým obočím jsme se podívali na Balthazara.

„Zadržte, tygři. Sprcha, oholit a převléknout.“ Ukázal s nesouhlasným výrazem na náš zanedbaný vzhled.

„ERIN!“ zařval jsem nahlas, přešel za svůj stůl, popadl notebook a pár složek a strčil je do tašky.

„Ano, šéfe.“ Erin stála pevně ve dveřích.

„Přesměruj všechny hovory na naše mobily a všechny schůzky přepni na video. Rodinná situace,“ štěkal jsem rozkazy na Erin s vědomím, že je to velmi schopná mladá žena, která má naši plnou důvěru.

„Jasně. Většina vašich schůzek byla odsunuta na dobu po Novém roce a všechny současné kontrakty běží, takže běžte. Já to zvládnu.“ Erin pokynula směrem k penthousu a pak se na nás s povytaženým obočím podívala.

Mávli jsme rukama a vřítili se do přilehlého penthousu s Balthazarem v patách.

„Erin?“ zakřičel Dante, než zavřel dveře.

„Ano, šéfe?“ odpověděla Erin plynule, procházejíc kanceláří, vypínajíc světla a sbírajíc rozházené papíry z našich stolů.

„Kdy má tvoje žena termín?“ zeptal se Dante klidně s jemným úšklebkem na tváři.

„Brzy, velmi brzy,“ zasmála se Erin tiše, zatímco dokončovala zakládání papírů.

„Dobře, čekej dárek,“ ušklíbl se Dante zářivě, než se dveře zavřely a nechaly Erin v šoku.

Lehce jsem se zasmál tomu zářivému jiskření v jeho očích.