Nyxine:

Všichni tři tam stáli v úžasu se zatmělýma očima, zatímco ramínko s vítězným vydechnutím dokonale zasáhlo cíl. Byli jako v tranzu, zírali na mě, ale zároveň jako by mě ani nevnímali.

Luskla jsem prsty, abych upoutala jejich pozornost, protože mi v žaludku hladově zakručelo.

„Tak fajn. Hm… kuřecí polévku s nudlemi, samozřejmě domácí, a zapečený sýrový sendvič.“ Merrick se tiše zasmál, zatímco Beckett popadl pojízdný stolek na notebook a upravil jeho výšku. Dante mi mezitím přikryl nohy měkkou, huňatou dekou, která na dotek působila jako jemná kožešina.

Zaklepání upoutalo mou pozornost, když vešli mamka a taťka. Rozbušilo se mi srdce radostí a můj úsměv zářil čím dál víc.

„Nyxine, zlatíčko.“ Mamka mě jemně objala a sladce políbila na tvář, přičemž po očku sledovala tu k dokonalosti připravenou polévku a sendvič.

„Chovají se ti kluci slušně?“ Taťka pozvedl obočí s rukama zkříženýma na široké hrudi, zatímco ti tři svalovci sklonili hlavy.

„Ano, pane,“ odpověděli jednohlasně. Z mých rtů uniklo tiché uchechnutí doprovázené úsměvem.

Místnost se rozzářila jejich jasnými úsměvy. S uspokojeným vzdechem jsem se hladově zakousla do sendviče. Při ochutnání teplé polévky jsem slastně obrátila oči v sloup, zatímco si všichni sedali. Mamka s taťkou se usadili na pohovku, zatímco ti „fešáci“ se neformálně rozsadili na zem s rukama přehozenýma přes kolena a sledovali mě, jak dojedla jsem každé poslední sousto.

Lehce jsem vydechla; zdálo se, že vedou tichý rozhovor, přikyvovali a občas si odfrkli, zatímco já jsem se protáhla, protože jsem se cítila celá ztuhlá.

„Nyxine, srdíčko. Pamatuješ si, co se stalo?“ Taťka se k mně s mírným úsměvem naklonil, zatímco mu mamka hladila záda, aby zahnala ten letmý smutek, který mu probleskl očima.

Prohnala se mnou vlna paniky, když jsem uviděla pět párů jemných, zářících očí, které na mě tázavě hleděly. Odtáhla jsem se mírně dozadu, ale ten, kterému říkali Beckett, jemně přikývl, abych mluvila. Cukla jsem sebou, když vstali a vykročili ke mně.

„Neboj se, neublížíme ti.“ Beckett se mírně usmál a ukázal na polštáře za mými zády.

„Jen chceme, aby se ti sedělo pohodlněji.“ Dante se jemně usmál a podložil mi nohu v sádře náhradními polštáři.

„Nekousneme tě.“ Merrick na mě hravě cvakl zuby a s šibalským úšklebkem na mě mrkl, zatímco mi přes nohy přetáhl fialovou deku.

To se mi jen zdá. JO! Je to sen.

Cukla jsem sebou, když se mi nehet ostře zabodl do dlaně.

Dobře, sen to není.

„Nyxine, zlatíčko,“ promluvila mamka tiše. Můj pohled se střetl s jejím jemným výrazem a to mě vytrhlo z mraků.

Hluboce jsem vydechla a pátrala v paměti, váhavě zvedajíc ruce.

„Moje jediná vzpomínka… je, jak jsem se probudila a slyšela hlasy, vaše hlasy, a tu nemocnici. Předtím je jen černá tma.“ Moje ruce zpomalily, jak jsem se nad tou otázkou usilovněji zamýšlela.

Místností se ozvalo hluboké mručení a odfrknutí, které mě vylekalo a donutilo mě vypísknout.

„Klid, Nyxine. Jen nás to trochu rozhodilo.“ Dante se mírně usmál, seděl se zakloněnou hlavou a zíral na strop.

„Jak si má něco pamatovat, když je tam jen tma?“ odfrkl si Merrick temně a hlavu si opřel o pelest postele. Díval se na mě tak něžně, jako bych byla „anděl“.

Z jeho měkkého pohledu mě polilo horko, které se mi v hlubokém pulzování rozlévalo po celém těle.

„Našli ji na úpatí Summit-Apex, možná,“ promluvil Beckett pevně. V jeho očích se odráželo slabé světlo telefonu, zatímco prstem přejížděl po obrazovce.

Na koutku rtů se mu objevil náznak úšklebku, ťukl na displej a otočil se ke mně.

„Nyxine, pomůže tohle?“ zeptal se tiše a zvedl telefon, na kterém byla podivná hora s plochým vrcholem, uprostřed rozeklaná a pokrytá bílým, nadýchaným sněhem.

Za očima mi prudce blesklo a rozbolela mě hlava. Pocítila jsem paniku, když se v mé mysli ozval temný hluboký hlas a zle se zasmál.

„Prin,“ promluvil se zlověstným ostřím. Cítila jsem, jak mi srdce divoce buší v hrudi, když jsem zaslechla temné syčení.

V hrůze jsem zavrtěla hlavou a po tvářích mi začaly stékat horké slzy. Měla jsem pocit, jako by mě ve stínech sledovalo něco zlého – ne, nějaké „monstrum“.

„Nyxine, broučku, uklidni se.“ Beckett mě pevně chytil za ramena, aby utišil mou paniku, ale jen ji tím znásobil – mým tělem projel elektrizující pocit, když jeho teplé dlaně sklouzly k mým pažím.

Další jasný záblesk světla a moje tělo se začalo třást, nekontrolovaně jsem sebou házela o pelest postele.

„Sakra! Ona má záchvat,“ zakřičel Merrick nervózně.

Dante a Merrick rychle skočili na postel, aby udrželi mé zmítající se ruce, zatímco Beckett si mě osedlal v pase a palci mi jemně tiskl tváře, aby mi zabránil v tom, že mi zapadne jazyk.

„Nyxine, soustřeď se na nás, andílku,“ zašeptal mi Merrick konejšivě do ucha a jeho teplá dlaň mi jemně stiskla ruku.

„Nyxine, srdíčko. Bojuj!“ Mamka se roztřeseně nadechla, zatímco ji taťka pevně tiskl k hrudi a v jeho očích se zračil hluboký smutek.

Křečovitě jsem zavřela oči, moje tělo sebou škubalo v hrůze, když mě další záblesk světla vrhl před muže s hadíma očima, černýma jako dehet, a s mrštným, rozeklaným jazykem.

„Moje nevěsta.“ Jeho syčivý smích mě naplnil děsem a pak mě pohltila čerň.

„Nyxine, lásko. Otevři oči,“ promluvil nervózně Dante a jeho horká dlaň sevřela mou druhou ruku, tu v bílé sádře.

Temnotu naplnilo hlasité, nepravidelné pípání a na obličeji jsem ucítila horký dech plný úlevy.

„Ať už viděla cokoli, vyděsilo ji to k smrti,“ vyštěkl Merrick ostře, zatímco jeho teplá ruka držela tu mou a vysílala do mě uklidňující pocit.

„Musíme tu horu prověřit,“ pronesl Dante rozhodně a přitiskl své rty na mou ruku. Tiše jsem se uchechtla nad tím brněním, které to vyvolalo.

„Mamko, taťko. Zůstaňte u ní,“ řekl Beckett zaváhavě, zatímco mě hladil po tvářích a palci mi přejížděl po rtech.

„Na to se nemusíš ptát. Běžte, ale dávejte na sebe pozor,“ odpověděla mamka tiše. Ty tři silné energie se odtáhly od postele a mé tělo zaplavil chlad.

„Díky,“ promluvili všichni tři sborově, jako by byli jeden, a ozvaly se zvuky tichých polibků.

Počkejte! Ne, nechoďte tam, on vás zabije.

Zběsilé pípání proměnilo temnotu v rotující chaos, cítila jsem jen jemné teplo měkké ruky.

„Pššt, Nyxine, jsou to silní kluci. Neboj se, budou tě vždycky chránit.“ Mamčin sladký hlas mě tiše chlácholil do ucha, zatímco mě její prsty hladily lehce jako peříčko.

„Buď pro ně silná.“ Taťkův jemný, hluboký hlas tančil u mého ucha a v koutku rtů mu hrál náznak úšklebku.

„Vrátíme se, Nyxine,“ promluvili ti tři znovu v tom podivném souladu.

Bratři. Zatraceně sexy bratři.

Počkat! Co to plácám? Přemýšlím jako nadržená ženská.

No skvělý! Čtrnáct a připadám si na čtyřicet, navíc s trojicí bratrů.

Soustředila jsem se na tiché, rychlé kroky, pak cvakly dveře a já jsem dovolila temnotě, aby mě konečně úplně pohltila.