Nyxine:

Slonovina, santalové dřevo a smrk naplnily temnotu a moje tělo se v ní ještě víc uvolnilo, jakmile jsem ucítila, že mě obklopují tři silné přítomnosti.

Kolem mě vířil svěží, chladný vzduch a já měla pocit, jako bych se vznášela vysoko nad krajinou. Snášela jsem se a kroužila s přirozenou plynulostí neviditelného větru.

Cítila jsem se bez váhy, zatímco se mezi mými chaotickými představami míhaly záblesky světla – od velkých stvoření podobných vlkodlakům až po obrovské šupinaté bestie s duhově černými šupinami a žlutozelenými sférami, které zářily majestátní a strašidelnou září.

Pak jsem byla vržena do temné, vlhké cely se dvěma bílými liškami, na které dopadal stín tajemného muže s pronikavě šedýma očima, chladnýma jako led.

Třásla jsem se strachy, když po mně v temnotě chňapaly velké zuby ostré jako břitva, pokryté stékající karmínovou krví, a v panice jsem sebou trhla.

„SAKRA! Její tep je úplně mimo kontrolu,“ zakřičel v panice hluboký, zastřený hlas, zatímco se teplo smíchané s ohnivým elektrickým praskáním prohnalo mým tělem.

Kdo to mluví a proč se cítím tak klidná?

„Nyxine, zlato. Probuď se,“ promluvil další zastřený hlas s tišícím tónem, zatímco mi po hlavě přejelo stejné ohnivé praskání.

Dva nebezpečně sexy hlasy.

„Mluv na ni dál. Uklidňuje se,“ zašeptal mi do ucha třetí hlas, cítila jsem teplo, které se mi v rozrušeném přívalu praskání otřelo o tvář.

Proč mi to přijde tak povědomé?

„Prin.“ Temný, hluboký hlas se rozlehl mým zmateným vědomím a v nitru mi vyvolal paniku.

„Něco se jí zdá,“ řekl ten první hlas, zatímco mi jemný prst vyslal elektřinu do nitra a vytrhl mě z toho strašidelného temného hlasu.

Nesahej na mě.

Hlasitě jsem zalapala po dechu, když se mé tělo s třesem probralo k životu. Otevřela jsem těžká víčka v matně osvětlené místnosti a uviděla zářící žlutozelené oči, které mě sledovaly s panikou i vzrušením.

Byla jsem k smrti vyděšená z těch tří identických, ale přesto odlišných „hromad svalů“, které tam stály jako zkamenělé. Mé třesoucí se tělo zacouvalo až k polstrovanému čelu postele, k hrudi jsem si tiskla plyšového draka a vlka. V hrůze z neznámého jsem zavřela oči a cítila, jak mi po tvářích stékají proudy horkých slz.

„Skvělé! Bojí se nás,“ promluvil ten hlas po mé pravici s roztřeseným zadrhnutím.

„Co jsi čekal, Merricke? Celou dobu spala a hojila se,“ odpověděl mu druhý hlas, který patřil Merrickovi.

Merrick. To jméno se mi líbí.

„Díky za ‚bleskovou zprávu‘, Dante,“ odsekl Merrick zvláštním, posměšným tónem.

Dante.

„Vy dva, dost!“ promluvil třetí hlas s hrozivým zamručením, což mě vyděsilo ještě víc. Slzy tekly proudem a já se k plyšákům tiskla ještě silněji.

„Nyxine. Zlato, neublížíme ti. Jen jsme zpanikaření a máme o tebe strach,“ řekl ten třetí hlas jemněji. Matrace se pod jeho vahou prohnula a já pocítila teplo, které mě pohladilo po tváři.

Ten nejjemnější dotek vyvolal v mém těle tak intenzivní příval energie, že jsem v naprostém zmatku ten zdroj odstrčila. Otevřela jsem oči a uviděla ty tři, jak poraženecky věší hlavy. Opatrně jsem si ty tři identické „kusy chlapa“ prohlížela – měli nádherné černé kadeře a laskavé, jasně zelené oči.

V žaludku mi zvláštně brnělo, když jsem si každého z nich prohlížela. Všimla jsem si, že mají stejné černé tepláky a bílá trička odhalující svaly. Odvrátila jsem hlavu a cítila, jak mi tváře hoří, zatímco tichou místnost naplnilo hrdelní zasténání.

„Kde jsou Mam a Pap?“ rychle jsem zaznakovala roztřesenýma rukama, aniž bych se podívala na ty „krasavce“, kteří na mě zírali, jako by mě chtěli sníst.

„Skvělé! Mam a Papa zná, ale své druhy ne,“ vydechl Merrick temně a v nevěřícném gestu si plácl dlaněmi do stehen.

„Klídek, Merricke. Mam a Pap byli první, koho viděla,“ promluvil ten jemný, zastřený hlas přede mnou s mírným úsměvem.

„Nyxine, podívej se na mě.“ Jeho hlas byl jemný, ale velitelský. Můj pohled pomalu sklouzl po jeho hrudi v bílém tričku, pozorovala jsem, jak se mu v svůdném tanci cukají svaly, a pak jsem si prohlédla jeho hladce oholenou tvář.

Zatajila jsem dech nad těmi nádhernými zelenými sférami, které mi pronikaly až do nitra. Srdce se mi rozbušilo a přístroj to vzrušení okamžitě potvrdil.

„Dobře. Nyxine, já jsem Beckett,“ řekl svým hladkým hlasem, ohryzek se mu pohnul nahoru a dolů, a s jemným úsměvem si položil ruku na hruď.

To zvláštní brnění zesílilo.

Začíná tu být trochu horko.

„Já jsem Merrick,“ zamával ten napravo s polovičatým úšklebkem.

Ještě větší horko, ale je tak sladký.

„Dante,“ promluvil ten za Beckettem u paty postele a jemně na mě mrkl.

Rozhodně „kořen“.

Sklopila jsem zrak k jemné fialové dece, která mi zakrývala nohy, a v žaludku se mi rozlévalo horko.

„Co je to ‚druh‘?“ zaznakovala jsem zmateně a sledovala, jak se Merrick s podivným zábleskem v oku ušklíbl.

„Tím se teď netrap. Jsi v pořádku? Potřebuješ něco?“ promluvil Dante s hřejivostí v hlase, zatímco mu oči zářily jasně žlutým odstínem. Srdce mi vynechalo úder a ten zatracený přístroj začal vzrušeně pípat.

„SKLAPNI!“ v duchu jsem ho proklela a temně jsem na ten přístroj zavrčela, což v místnosti vyvolalo hlasitý smích, jak se ti tři pobaveně culili.

V žaludku mě prudce píchlo, celá jsem se schoulila a krasavci sebou v obavách škubli. Další bolest doprovázená hlasitým, kručivým zakručením naplnila „až moc“ tichou místnost, což vyvolalo krátký smích.

„Vydrž, andílku, doneseme ti něco k jídlu,“ zasmál se Merrick lehce a všichni s úsměvem rychle vyšli z pokoje a s tichým cvaknutím zavřeli dveře.

Hluboce jsem si vydechla a opřela se hlavou o polstrované čelo postele. Za očima mi těžce tepalo. Odkopla jsem deku, protože se ve mně vířilo horko, a podívala se na to velké tričko, které zakrývalo mou drobnou postavu. Přehoupla jsem nohy přes okraj postele a cítila, jak mě ta kousavá bílá sádra tře o citlivé stehno.

Temně jsem vydechla, když se mé nohy jemně dotkly teplé podlahy z tvrdého dřeva. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se postavit, ale s hlasitým zasténáním jsem dopadla přímo na zadek. Frustrovaně jsem udeřila rukou do podlahy a do očí se mi vehnaly slzy.

„Nyxine!“ ozvalo se trojhlasně v šoku. Beckett ke mně přispěchal a sklouzl na kolena, zatímco Merrick a Dante odložili podnosy s jídlem a klekli si k mému boku.

Oči se jim rozšířily a chřípí se jim vzrušením roztáhlo, když se podívali dolů a uvědomili si, že se mi tričko vyhrnulo a odhalilo mé intimní partie. S hlasitým zalapáním po dechu jsem tričko stáhla dolů.

„ÚCHYLOVÉ!“ zaznakovala jsem vztekle a vlepila Beckettovi facku. V srdci mě píchlo, když jsem uviděla, jak jeho tvář posmutněla.

Merrick a Dante se temně ušklíbli; vypadalo to, že mezi těmi třemi probíhá tichý rozhovor.

Beckett zavrtěl hlavou, podíval se na mě s povytaženým obočím a jeho velké, teplé ruce mě pevně, ale jemně chytily v podpaží a s vypísknutím mě zvedly. Cítila jsem, jak mě měkká postel objímá, zatímco jsem si rukou držela tričko přes stehna.

„Potřebuješ na záchod?“ zeptal se Merrick tiše, zatímco Beckett přešel k přístrojům, vypnul monitor srdce, ale ten druhý mi nechal připojený k paži.

S nakvašeným výrazem jsem zaklepala na tu příšernost na své noze.

„Svědí to,“ zaznakovala jsem s otráveným výdechem, když jsem ucítila něco lákavého k jídlu.

„Znám jeden trik,“ zasmál se Dante tiše, odběhl do šatny a vrátil se s drátěným ramínkem, které narovnal a na konec namotal trochu lékařské pásky.

„Kde tě to svědí?“ smál se tiše, zatímco Beckett a Merrick na něj zvědavě koukali.

„Co je? Svědí ji to a potřebuje se podrbat,“ pokrčil Dante nevinně rameny se šibalským úšklebkem na ty dva.

Zkřížila jsem ruce na prsou, taky jsem povytáhla obočí a ukázala na horní část stehna a spodní část lýtka. Dante ke mně přistoupil, jako by byl můj spasitel, ale já mu to ramínko vytrhla z ruky.

„To určitě,“ zaznakovala jsem a s hlasitým zasténáním úlevy jsem se pustila do zahánění toho svědění.