„Proč ho potřebujeme?“ šeptám a stoupnu si za Xandera, jak se kroky blížící se k nám stávají hlasitějšími; snažím se schovat za jeho obrovskou postavou.

„On musí taky utéct,“ odpoví rychle a vykročí směrem ke krokům.

„Aha,“ zamumlám, zmatená, ale ochotná to přijmout.

Léčitel byl pokaždé aspoň milý a ta poznámka o tom, že mě znal, když jsem byla mladší, mi uvízla v hlavě a zanechala ve mně palčivé