„Ne,“ vydechnu a srdce mám až v krku, když ohromeně zírám do černé prázdnoty, která pohltila mou matku i léčitele. Zakňučím a opatrně se vydám ze dveří na úzkou stezku, přičemž za sebou zavřu bránu do toho pekla.

K nim dolů vedou dvě cesty: buď přes okraj, jak to udělali oni, nebo doufat, že mě tato stezka dovede k něčemu schůdnějšímu. Nalevo ode mě, daleko v dálce, ale dost blízko na to, abych př