*Valerie*

Vance mlčí, oči má neustále ve střehu a tělo napjaté, jak se rychle blížíme k nepříteli. Je toho tolik, co mu chci říct, na co se ho chci zeptat, ale až příliš dobře vím, že to kdysi upovídané dítě je teď mnohem uzavřenější. Dokonce i přede mnou. Tiše si odkašlu a střelím po něm pohledem, právě když se na mě dívá on. Pak si povzdechne.

„Luno, jsem v pořádku,“ snaží se mě ujistit.

„Dobře,