Tělem mi projedou jiskry, zaplaví mě horko a v uších mi buší srdce. Reid zůstává nehybný a mně se sevře žaludek. Tváře mi hoří rozpaky a zklamáním. Odtáhnu se. Udělám pár kroků dozadu, ruku si přitisknu k ústům. Reid se natáhne a zachytí mě.

„Omlouvám se,“ zamumlám a dívám se kamkoliv jinam, jen ne na něj.

„Raine,“ řekne Reid jemně.

„Sakra, sakra, omlouvám se. Nevím, co to do mě vjelo.“ Je to lež.