Reid si odfrkne, přejede si palcem po rtech, pak přikývne a odkašle si.

„Máš pravdu. Měli bychom se vážně pohnout,“ zamručí a projde kolem mě. Protočím oči a uchechtnu se pro sebe. Je tak zvyklý velet, že zapomíná, že stopařka jsem já a on míří špatným směrem.

„Možná by bylo lepší, kdybychom šli správným směrem,“ řeknu, zkřížím ruce na hrudi a ani se nesnažím skrýt vítězoslavný úšklebek. „Tedy pok