*Reid*

„Nikdo nechodí nikam sám,“ připomenu jí výhružným hlasem a udělám dva kroky za ní. Její zrzavé vlasy se rozletí, volné prameny jí pohladí zarudlé tváře a její oči se do mě zabodnou.

„Pošli někoho se mnou a vrátí se s monoklem,“ řekne. Zní to skoro jako varování, ale čím víc vidím ten vztek v jejím pohledu, tím víc si uvědomuji, že je to slib.

„I Dante?“ zamumlám dost potichu, aby mě slyšela