Sloane Vanceová

Když jsem uslyšela zvuk toho úžasného budíku, líně jsem se vykulila z teplé a útulné postele.

Všimněte si toho sarkasmu.

Plácla jsem rukou po tom hloupém přístroji, který na mě křičel, že mám jít do školy. Dneska se cítím tak líná. Koho se to snažím oklamat? Cítím se líná doslova každý den. Schoulila jsem se do klubíčka pod prostěradlo a zabořila hlavu do pohodlného polštáře.

S nesouhlasným zavrčením jsem se nakonec zvedla z postele. Poté, co jsem si uklidila pokoj, jsem se dovlekla do koupelny a práskla za sebou dveřmi. Pustila jsem sprchu a počkala, až bude mít tu správnou teplotu, než jsem ze sebe shodila pyžamo, vlezla dovnitř a nakonec si oholila nohy. O dvacet minut později jsem vyšla ven s mokrými vlasy a úsměvem sladkým jako vanilka.

Vybrala jsem si modrý overal, který mi sahal do půli stehen a měl v pase mašli, protože jsem chtěla vyniknout. Na obličej jsem si nanesla hydratační krém, pak trochu očních linek, aby vynikly mé modré oči, a nanesla jsem si jahodový lesk na rty. Své středně blond vlasy jsem stáhla do culíku a po stranách obličeje nechala pár pramínků. Obula jsem si černé baleríny a vyšla z pokoje do kuchyně, abych si udělala šálek kávy, do které jsem přidala dvě odměrky francouzské karamelové smetany a dvě lžičky cukru.

Mňam.

Vrátila jsem se do pokoje pro telefon a černou kabelku, kávu jsem vzala s sebou. Zkontrolovala jsem čas a viděla, že už je 9:00 a přednáška mi začíná v 10. Ve spěchu jsem dopila kávu, popadla jablko a cestou ho snědla. Neobtěžovala jsem se klepat na Siennu, protože jsem věděla, že už bude ve škole, jelikož měla dnes ráno brzkou hodinu.

Když jsem vycházela z domu, vzala jsem si z pultu klíče od auta. Otevřela jsem auto, rychle nasedla, zapnula si pás a nastartovala. Zapnula jsem rádio a zesílila hlasitost, když jsem uslyšela svou oblíbenou písničku od Ariany Grande „Positions“. Vyjela jsem z příjezdové cesty a zamířila směrem k univerzitě.

Našla jsem ideální místo k zaparkování. Rychle jsem vystoupila z auta, vytáhla telefon, abych zkontrolovala čas, a zjistila, že je skoro deset. Hodila jsem telefon zpátky do kabelky a pak spěchala do školy na svou první dnešní hodinu.

♧♧♧

„Ahoj holka, jak bylo dneska ve škole?“ zeptala se Sie, když jsem vešla do našeho bytu. Jsme nejlepší kamarádky odjakživa a teď chodíme na stejnou vysokou. Jsem Sie a její rodině moc vděčná. Po smrti mých rodičů při autonehodě, když mi bylo šestnáct, mě její rodiče přijali k sobě a chovali se ke mně jako k vlastní dceři. Nevím, kde bych bez nich byla. Jsou jako moje druhá rodina.

„Paní Wardová dokáže být tak neskutečně otravná. Nechápu, proč si na mě pokaždé zasedne,“ stěžovala si jsem a dopadla na pohovku vedle ní, opírajíc se o opěradlo.

„Pořád je to na tebe taková mrcha?“ zeptala se a já přikývla. „Vážně by si potřebovala vrznout. Pochybuju, že její manžel odvádí dobrou práci, když je věčně tak mrzutá,“ odpověděla Sie. Ošila jsem se, její odpověď mě vůbec nepřekvapila. „Když už mluvíme o vrzání, je pátek. Pojďme do klubu.“

„Ani náhodou, musím psát seminárku a vymetání klubů není zrovna můj styl,“ řekla jsem.

„No tak, bude to sranda, slibuju,“ žadonila, „a vážně se potřebuješ trochu odreagovat.“

„Ne, nepotřebuju.“

„Prosím, prosím, prosím.“ Otočila jsem se k ní a ona na mě udělala ty své nejlepší psí oči, protože moc dobře věděla, že jim neodolám.

„Fajn,“ povzdechla jsem si, na což reagovala nadšeným vypísknutím.

„Skvěle! Vyrazíme v sedm,“ zvedly jsme se obě naráz a šly do svých pokojů.

Šla jsem do koupelny na rychlou sprchu, abych ze sebe smyla celodenní stres. Osušila jsem se a podívala se na hodiny; bylo už šest večer. Doufala jsem, že si stihnu dát krátkého šlofíka, než vyrazíme se Sie ven. Dala jsem si na čas s fénováním vlasů.

Poté, co jsem si vyfoukala vlasy, jsem vešla do šatny, jen abych zjistila, že nemám co na sebe. Do klubů moc nechodím, takže všechno, co jsem měla, byly tepláky, džíny a kardigany. Začala jsem uvažovat, jestli vůbec jít, ale z myšlenek mě vytrhlo klepání na dveře.

Sienna vešla do mého pokoje se dvěma šaty v rukou a ty šaty nenechávaly prostor pro fantazii.

„Sie, kam to vlastně jdeme?“ zeptala jsem se ze zvědavosti.

„Dobře, dostala jsi mě. Existuje jeden exkluzivní klub pro slavné, bohaté a vlivné lidi a mně se podařilo sehnat dvě vstupenky,“ odpověděla nadšeně.

„Sie, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Mluvíme o klubu, kam potřebuješ pozvánku,“ říkám jí, že na to vážně nemám náladu.

„Neboj se, nic zlého se nestane,“ ujistila mě, „teď si pojď sednout a nechat se ode mě připravit.“

Do čeho jsem se to zase namočila?

Po hodině zkrášlování a upravování od Sie mi podala černé krátké šaty a podpatky, na kterých budu mít bezpochyby potíže vůbec chodit. Všechny nezbytnosti jsem si dala do malé kabelky, kterou mi půjčila, a musím říct, že se překonala; vypadala jsem úchvatně.

„Jsi si jistá, že jsem to já a ne někdo jiný?“ zeptala jsem se ohromeně, když jsem zírala na svůj odraz v zrcadle.

„Jsi to ty, Slo. Jen jsem zvýraznila krásné rysy, které máš od přírody.“ Odpověděla mi: „A teď pojďme, nechceme přijít pozdě.“ Popadla mě za ruku a táhla mě z pokoje k hlavním dveřím.

Nechť noc začne.