Když jsme vcházely do klubu, křečovitě jsem se držela Sienniny ruky. S každým krokem se můj strach zvětšoval. Ze všech míst, kam mě kdy Sie vzala, bylo tohle zdaleka nejpůsobivější a nejdražší. V klubu byla černočerná tma. Nebýt jasně modrých světel po obou stranách, neviděly bychom vůbec nic. Název Vannicelli byl vyveden v krásných, ale nebezpečně vyhlížejících křivkách. Písmeno V uprostřed představoval rudý plamen. U každého vchodu stáli vedle sebe dva bodyguardi.

Ze stropu svítila tlumená světla a osvětlovala lidi na tanečním parketu.

Snažila jsem se pořádně si prohlédnout okolí, ale Sienna mě odtáhla k baru. Barový pult byl z černého mramoru.

Všechno na tomhle místě křičelo bohatstvím a luxusem. Se Siennou jsme se posadily na barové stoličky a objednaly si pití.

„Takže, víš, jak jsem říkala, že do toho klubu potřebuješ pozvánku?“ zeptala se Sienna s provinilým výrazem.

„Co mi tajíš?“ Pozvedla jsem obočí, protože jsem moc dobře věděla, že se mi její další slova nebudou líbit.

„Možná jsem je dostala od Calluma. Možná taky ne.“

„Cože...“ vykřikla jsem.

Pokud by vás zajímalo, kdo je Callum, byl to jeden z mých nejlepších přátel, který se později stal mým přítelem. Byli jsme si tak blízcí, že jsem si myslela, že se milujeme, ale pletla jsem se. Zjistila jsem to tím nejbolestivějším způsobem, když jsem ho přistihla v posteli se svou sestřenicí během pohřbu mých rodičů. Byla jsem tak rozzuřená, a to bylo naposledy, co jsme spolu mluvili. Netušila jsem, že s ním Sie stále udržuje kontakt, a cítila jsem se zrazená.

„Proč jsi to udělala?“ zeptala jsem se, otrávená tím, že mi to řekla až teď.

„Vím, že jsi naštvaná, ale kdybys věděla, odkud ty lístky mám, nešla bys se mnou.“ Měla pravdu, to poslední, co jsem chtěla, bylo mít cokoli společného s Callumem. Dá se říct, že jsem se přes jeho zradu stále nepřenesla.

„To si piš, že nešla!“ odpověděla jsem rozzlobeně.

„Vypadal, že se přes tebe ještě nedostal, když jsme ho viděly, a věř mi, že jsem byla připravená ho zmlátit do kuličky,“ řekla a zdůraznila každé slovo, „ale trochu se stydím přiznat, že mě dostal, když vytáhl tyhle lístky.“

„Stejně, Sie...“

„Já vím, já vím. Strašně moc jsem do tohohle klubu chtěla jít. Promiň,“ řekla a udělala na mě své nejlepší psí oči. Tohle je podruhé, co na mě tenhle trik zkouší. Vážně si vůči tomu musím vybudovat imunitu, než mě to dostane do potíží.

„Ugh... fajn, pro tentokrát ti to projde,“ odpověděla jsem, načež si teatrálně oddechla.

„Pojď, jdeme tančit,“ řekla a natáhla ruku k té mé, zatímco jsme obě vstávaly ze stoliček.

„Nemůžu, ne v těchhle podpatcích,“ stěžovala jsem si, když mě táhla na taneční parket.

„Neboj, až se unavíš, odpočineme si,“ ujistila mě.

Obě jsme se přesunuly na parket, proplétaly se mezi spoustou zpocených těl, abychom našly ideální místo, a začaly se hýbat do rytmu, zatímco DJ hrál „Shots and Wine“ od Seana Paula a Stefflon Don.

Usmívala jsem se tak široce, až mě bolely tváře, a cítila jsem, jak se mé tělo pod vlivem hudby provokativně vlní.

Dalo by se říct, že jsem byla docela dobrá tanečnice.

Nechala jsem se unášet rytmem, skoro...

Jsou chvíle, kdy máte pocit, že vás někdo sleduje, a když se zběsile rozhlédnete kolem, zjistíte, že ze sebe jen děláte blázna. Pak nad tím mávnete rukou s tím, že se vám to jen zdálo.

Přesně tak jsem se cítila v tuhle chvíli. Snažila jsem se to setřást, ale ten neodbytný pocit, že jsem sledována, se neustále vracel. Cítila jsem, jak se mi něčí oči vpíjejí do kůže a sledují každý můj pohyb.

Po zádech mi přeběhl mráz a najednou mi byla zima.

Rozhlížela jsem se po klubu, dokud jsem ho nezahlédla a mé oči se nestřetly s jeho temnými duhovkami.

Stál na balkoně v sekci L'Elite s drinkem v ruce a dívkou s tmavě rudými vlasy a silným make-upem, která se mu křečovitě držela za paži, jako by na tom závisel její život. Byla oblečená ve velmi upnutých šatech, které nenechávaly prostor pro fantazii. On se opíral loktem o zábradlí, nakláněl se dopředu a pozoroval mě těma úžasnýma očima.

Byl oblečen v černé košili a kalhotách. Černá košile mu těsně obepínala tělo a dávala vyniknout pohybu jeho potetovaných svalů. Obličej měl natočený ke mně a díval se bez mrknutí oka. Čelist měl zaťatou a rty stažené do úzké linky. Černé vlasy měl rozcuchané.

Byla jsem do něj tak zabraná, že jsem zapomněla, co dělám, dokud mě lehké poklepání na rameno nevytrhlo z transu.

„Jsi v pořádku? Vypadáš, jako bys byla v jiném světě,“ zeptala se Sie s obavami v hlase.

„Promiň, jsem jen unavená. Bolí mě nohy,“ řekla jsem, protože jsem ji nechtěla strašit.

„Máme si dát pauzu?“ zeptala se, já přikývla a obě jsme zamířily zpět k baru na další drink.

Můj pohled sklouzl zpátky nahoru, jen abych zjistila, že mě stále sleduje. Nepohnul ani brvou a pochybovala jsem, že vůbec jednou mrkl. Nemohla jsem si pomoct a prohlížela si ho. Je vysoký a mohutný a z nějakého důvodu vypadá děsivě. Nemohla jsem popřít, jak moc přitažlivý a šíleně pohledný je, ale přesto působil hrozivě.

Nemohla jsem se přinutit přestat zírat a on to věděl. Jeho oči se ode mě ani na vteřinu nehnuly.

„Hele Sie, myslím, že bude nejlepší, když půjdeme,“ vyhrkla jsem najednou.

„Ale proč... Vždyť jsme se bavily,“ kňourala.

„Musím psát seminárky a cítím se unavená.“

„Fajn, tak jdeme,“ řekla a nakonec ustoupila.

Rychle jsme zamířily k východu. Byla jsem už skoro u dveří a nevím, co mě to popadlo, ale přistihla jsem se, jak se otáčím směrem k němu. Oči se mi rozšířily, když jsem ho uviděla ve stejné pozici, jak na mě nehybně zírá. Koutek úst se mu zvedl do úšklebku a on pozvedl drink k přípitku, než se napil. V jeho temných očích byl příslib něčeho, co jsem rozhodně nechtěla znát, a vyšla jsem ze dveří. Se Sie jsme si zavolaly taxík do bezpečí našeho domova.