„Slečno!“ Pokojem se rozlehl úzkostný hlas.

„Prosím, probuďte se, slečno.“

Ucítila jsem na rameni ruku, která se mnou třásla a tahala mě ze spánku. Odlepila jsem těžká víčka a první, co jsem spatřila, byl ustaraný výraz ženy, které bylo kolem dvaceti jako mně. Na sobě měla něco, co jsem považovala za služebnou uniformu. Skláněla se nade mnou na té samé posteli, na které jsem včera omdlela.

„Díky