„Urg,“ zamumlala jsem a zabořila hlavu do prostěradel. „Proč je tu takové světlo?“ huhlala jsem a přikryla si hlavu polštářem.

Vždycky jsem si dávala pozor, abych v pokoji zatáhla závěsy, tak proč byly roztažené? A v tu ránu mi to došlo. Otevřela jsem oči, stále ještě trochu unavená, a otočila se na druhou stranu postele, ale našla jsem ji prázdnou, po Deaconovi ani stopy.

Zaplavil mě pocit smutku