Uslyšela jsem zvuk otevírajících se dveří, ale neobtěžovala jsem se zjišťovat, kdo to je, dokud mě do nosu neudeřila známá vůně kolínské. Spěšně jsem se na posteli posadila a tam stál, opřený o rám dveří s přimhouřenýma očima. Jeho dravé oči se na mě dívaly, sledovaly mě.

Vstala jsem z postele a přešla tam, kde stál, očima jsem ho prosila, aby mi věřil. Při pohledu na něj, po tak dlouhé době, mi z