Probudila jsem se s pocitem, jako by se mi hlava měla rozskočit vedví. Zvedla jsem k ní ruku a snažila se bolest zmírnit. Kvůli dítěti jsem si nemohla vzít žádné prášky. Potlačila jsem zívnutí a dál ležela v posteli, přemýšlejíc nad způsobem, jak přesvědčit Soniu a Teresu, aby mi uvěřily a pomohly mi.

Trpělivě jsem čekala, až Sonia vejde dovnitř, jako to dělala uplynulý týden. Uplynula hodina, dvě