Rowena udělala pomalý, predátorský krok k Seleně a oči se jí leskly směsicí pobavení a čisté, nefalšované zlomyslnosti. Vzduch na okraji útesu byl řídký, bičovaný horským vánkem, který nesl vůni borovic a vzdálené, rytmické šplouchání jezera hluboko pod nimi.

„Ne—! Nepřibližuj se ke mně! Varuju tě!“ Selenin hlas přešel do zběsilé, sklo tříštící tóniny, jak couvala dozadu. Podpatky se jí smýkly na