Alaric se okamžitě přeměnil zpět, přitáhl si Lyru do náruče tak pevně, až to skoro bolelo. Ale jí to bylo jedno. Jeho srdce divoce bušilo pod jejím uchem, jako by se děsil, že zmizí, kdyby ji pustil byť jen na vteřinu.

„Do prdele… do prdele!“ zaklel, jeho hlas byl drsný a zoufalý. „Na vteřinu z tebe spustím oči a jsi pryč. To stačí. Už mě neopustíš. Už ne.“

Lyra zabořila obličej do jeho hrudi a po