Genevieve Lourdes vystřelila a vrazila Freye facku.

„Ďábelská děvka? Ty jen žárlíš, že Wes radši bude s někým, jako jsem já!“

„A ty jsi jenom odporná mrcha, která si nedokáže sehnat vlastního chlapa. Co to je, tak čtvrtý přítel, kterého jsi ukradla? Najdi si už sakra vlastní život!“

Genevieve Lourdes vypadala skoro dotčeně. Vyrazila vpřed a zatahala Freyu za vlasy. Freya už toho měla dost. Hněv, který v sobě celý den dusila, už nešlo potlačit. Posilněná drinkem se vrhla zpět na Genevieve Lourdes a strhla se regulérní ženská rvačka. Škrábaly se, fackovaly a tahaly se za vlasy. Freya měla pocit, jako by byla mimo své tělo. Chtěla, aby Genevieve Lourdes trpěla tak, jako trpěla ona. Chystala se na další facku, ale Wes skočil mezi ně.

„Dost!“ vykřikl. „Prostě přestaňte!“

Dívky od sebe ustoupily. Ve Freyině krvi stále vřela zuřivost. Měla chuť té běhně vytrhat vlasy jeden po druhém. Ale její vztek na Wese byl na úplně jiné úrovni. V konečném důsledku to byla jeho vina. Genevieve Lourdes ho sice možná svedla, ale nic by se mezi nimi nestalo, kdyby on sám nechtěl.

„Jdi ode mě!“ Freya ho odehnala máchnutím ruky.

„Měla by ses Genevieve Lourdes omluvit,“ řekl jí Wes.

„Prosím?“

„To, co jsi řekla, bylo kruté a nepatřičné. Chápu, že jsme tě zradili, ale musíš se k tomu postavit dospěle. Nenechám tě, abys s Genevieve Lourdes takhle jednala. Omluv se.“

Freya na něj užasle zírala. Měla pocit, jako by ho viděla poprvé v životě. Něžné vzpomínky na jejich společný čas byly nyní poskvrněny vzpomínkami novými. On nebyl hrdinou jejího příběhu. Nebyl to krásný princ, který by ji odnesl pryč z jejího hrozného života. Nikdo to za ni neudělá. Nikdo ji nepřijde zachránit. Musela se zachránit sama.

V tu chvíli k nim cítila odpor i lítost. Ale i když byla rozzuřená, byla zároveň zničená. Srdce měla na kousky. V očích ji pálily slzy a v hrdle se jí udělal knedlík.

„Chceš omluvu pro Genevieve Lourdes? Dobře. Tady je,“ řekla a podívala se na Genevieve Lourdes. „Je mi líto, že máš tak nízké sebevědomí, že dokážeš jít jen po zadaných chlapech. Je mi líto, že nikdy nebudeš mít skutečné přátele, protože – a to je mi vážně líto – nikdo nikdy nebude chtít být tvým přítelem.“ Řekla to Freya s naprostou upřímností.

„Co se to s tebou děje?“ zeptal se Wes. „To není žádná omluva! Udělej to pořádně!“ poručil jí. Díval se na ni chladnýma očima a ji to bolelo. Ale nesměla mu už dát najevo žádnou bolest. Musela to ukončit a vypadnout odtud.

„Nejsem tvoje poslušná přítelkyně. Dala jsem ti kopačky. Před deseti minutami, pamatuješ?“

„Takhle se to nestalo!“ zaječela Genevieve Lourdes.

„Přeju vám oběma to nejlepší.“ Freya ignorovala výbuch Genevieve Lourdes. „Jděte do prdele!“

Wes a Genevieve Lourdes na ni zírali v omráčeném tichu. Freya byla vždycky tak mírná, tichá dívka. Ne tahle dravá a ohnivá žena, která před nimi stála. Genevieve Lourdes byla především rozzuřená. Takhle to probíhat nemělo. Freya měla prosit, aby jí to nedělali. Měla s pláčem žádat Wese, aby ji neopouštěl. Genevieve Lourdes potřebovala vidět chaos, který v Freyině životě způsobila. To bylo to, z čeho žila, a teď nedostala svou dávku. Ale aspoň měla to uspokojení, že vidí smutnou, zmáčenou Freyu, jak dělá scénu ve svém oblíbeném podniku. Už se sem nikdy nebude moci vrátit. A Freya to věděla.

Freya vyběhla z Mosazné lucerny. Běžela hustým deštěm, dokud neměla pocit, že je dost daleko na to, aby se mohla zhroutit. V těle se jí mísil adrenalin s alkoholem. Z těch emocí se jí točila hlava a události dne jí otřásly. Světla, déšť a slzy jí rozmazávaly vidění a každý pocit, který v sobě držela, se uvolnil.

Freya byla prodána svou macechou, oklamána spolubydlící a zrazena přítelem. Neměla kam jít. Její rodný dům byl doupětem zanedbávání a zneužívání. Ale nemohla dovolit Eleanor, aby ho prodala. Než její matka zemřela, Freya jí slíbila, že bude opatrovat jejich domov a krásné vzpomínky, které v něm kdysi byly. Slíbila, že se postará o otce. Slíbila, že bude chránit rodinu, a to byla její láska k matce.

Na kolej se vrátit nemohla. Neměla nejmenší pochybnost o tom, že ji Genevieve Lourdes zamkla venku. Tamsin byla na víkend u rodičů, takže k ní jít nemohla. Uvízla v bouři. Její problémy se daly vyřešit jediným slovem. Peníze. Peníze na záchranu domu. Peníze na záchranu jí samotné.

V záchvatu vzteku řekla Eleanor, že ty peníze sežene sama.

„Co jsem si myslela?“ vykřikla. „Kde ty peníze asi tak vezmu?“ Freya bloudila ulicí, omámená alkoholem a náporem emocí.

Byl tam někde někdo, kdo by jí pomohl? Jak měla přijít k padesáti tisícům dolarů?

Víko, kterým přiklopila svůj vnitřní příval, odletělo a ona si dovolila pocítit svou úzkost. Nejen z dnešního dne, ale ze všech těch let útrap, které musela snášet. Freya si nikdy nedovolila se zhroutit. Nikdy nechtěla být nikomu na obtíž. Touha ztratit kontrolu ji přemáhala, ale musela jít dál. Bloudila ulicemi snad celé hodiny.

„Budu nemocná,“ popotáhla. „Možná bych si měla stopnout odvoz,“ ale kam by jela, to neměla tušení.

Freya stála u silnice a snažila se zastavit nějaké auto. Nikdo jí nezastavil. Některá auta ji při průjezdu postříkala vodou. Už nemohla být víc mokrá. Každý milimetr jejího oblečení byl nasáklý deštěm. Freya se třásla, jak jí voda studila až do morku kostí. Problémy se na ni kupily. Zdálo se, že zmatek v jejím životě nemá konce. Ale v tu chvíli chtěla jen horkou sprchu a trochu laskavosti. Pořád se snažila někoho zastavit, ale nikdo nereagoval. V momentu zoufalství skočila do silnice přímo před přijíždějící auta.

Auto se na ni řítilo, světlomety zářily čím dál jasněji, jak se blížily. Freya neustoupila. Jestli má odejít takhle, budiž. Bylo jí to jedno. Možná by to bylo lepší. Zavřela oči, rozpřáhla ruce a uvítala zapomnění.

Auto se smykem zastavilo. Freya otevřela oči a uviděla nablýskaný černý sporťák. Zdálo se, že déšť se ho ani nedotkne. Bylo to nejluxusnější auto, jaké kdy viděla. Než se Freya stačila pohnout, řidič stáhl okénko a zařval na ni zevnitř.

„Co to sakra děláš?!“ Byl to mužský hlas. Freya obešla auto ke dveřím. Z toho mála, co z něj viděla, vypadal pohledně a sálalo z něj bohatství.

„Omlouvám se. Mohla bych vás poprosit o odvoz?“

Muž si ji změřil pohledem od hlavy k patě a uchechtl se.

„Hledám společnost, ale ne takovouhle.“ Vytáhl okénko a s kvílením pneumatik odjel.

Freya zůstala stát v silnici, všude kolem lil déšť. Všechno, co v sobě ten den dusila, v ní vybuchlo. Zhroutila se na zem a uprostřed ulice se rozvzlykala. Macecha ji prodala. Přítel ji podvedl. Spolubydlící ji zradila. Přijde o dům. Její otec se propadal čím dál hlouběji do své závislosti. A ona musela nějak sehnat padesát tisíc dolarů.

Každé vlákno v její duši bylo roztřepené.

Když si ten večer vyjel na projížďku, nečekal, že málem někoho zabije. Ale stála tam. Uprostřed ulice, promočená deštěm. Byl přesvědčený, že je to nějaká prostitutka, které se nedaří. Odjel od ní, ale zastavil, když ji viděl klesnout k zemi.

Něco na té situaci ho vzalo za srdce.

„Buď jsem největší idiot na světě,“ řekl si pro sebe. „Nebo je to ta nejlepší herečka na světě. Ach jo. Tohohle budu tak litovat.“ Zacouval k ní. Vypadala upřímně překvapená, že se vrátil. Vystoupil z auta a podržel nad ní deštník.

„Nasedni.“

Freya se na něj podívala a zamrkala. Co… cože?

Byl tohle signál od vesmíru? Vypadal draze. V hlavě se jí začal rýsovat plán. Vběhla do auta a muž se zatvářil zhnuseně.

„Kam tě vezu?“

„Hm…,“ Freya tak daleko neplánovala. Nebylo kam jít, aspoň ne teď. „Já nevím. Není žádné místo, kam bych teď chtěla jet.“

Muž na ni zíral. Freya mu pohled oplácela a znovu si pomyslela, jak draze vypadá. Měl peníze a nebál se to dávat najevo. Možná by toho mohla využít ve svůj prospěch. Ta myšlenka se jí hned zhnusila. Ale její roztříštěná mysl nebyla schopná uvažovat dál než za přítomný okamžik. A v ten okamžik potřebovala jen jednu věc. Jednu věc, která by vyřešila její potíže.

Peníze. Freya věděla, že se za to bude nenávidět, ale…

„Hm… Jste bohatý?“