Freya ztuhla. *Ne. To se mi musí jen něco zdát.* Nakoukla za roh a poslední zbytek naděje v jejím životě vyprchal. Wes stál ve dveřích jejího pokoje a rukama přejížděl po její spolubydlící, Genevieve Lourdes. Genevieve Lourdes k němu vzhlédla a prohrábla mu vlasy prsty. Oblečení měli rozcuchané. Netrvalo dlouho si domyslet, co tam dělali.

„Buď já, nebo ona, Wesi,“ vrněla Genevieve Lourdes a kroužila prsty po Wesově hrudi. „Buď já, nebo Freya.“

„Jsi to ty, Lourdes,“ odpověděl Wes. „Chci být s tebou.“

Freyino srdce se roztříštilo na kousky a odkapávalo na podlahu chodby spolu s dešťovou vodou, kterou byla nasáklá. Potlačila vzlyk, ale ten zvuk jí přesto unikl. Genevieve Lourdes prudce otočila hlavu směrem k hluku. Měla v sobě tolik slušnosti, že na chvíli vypadala šokovaně, ale pak se zachichotala.

„Zdá se, že máme publikum. Kdo je tam? Možná vám předvedeme show.“

Freyu zasypal příval emocí. Zrada, hněv, smutek, popírání. Víc než cokoli jiného chtěla utéct co nejdál. *Tohle se nemůže dít. Musela jsem špatně slyšet,* pomyslela si. *To je ono. Je to nějaké nedorozumění.* Zhluboka se nadechla a vyšla zpoza rohu. Samolibý výraz Genevieve Lourdes z obličeje zmizel a Wes zbledl.

„Freyo,“ vydechl Wes. „Já –“

„Ale ne,“ řekla Genevieve Lourdes, vzpamatovala se z chvilkového šoku a stále se držela Wese. „Zdá se, že nás přistihli. Asi je to tak lepší. Už je načase si to vyříkat.“ Genevieve Lourdes se na Freyu usmála se zlomyslným zábleskem v očích. Freya věděla, jak vypadá: jako smutná, mokrá a zlomená žena. A věděla, jakou radost z toho Genevieve Lourdes musí mít. Genevieve Lourdes měla na univerzitě jistou pověst. Kluci ji milovali a holky nenáviděly. Byla známá tím, že kradla kluky a rozbíjela vztahy. Freya si myslela, že když je její spolubydlící, bude v bezpečí. Ale ve skutečnosti se z ní jen stal snadný terč. Wes byl pohledný, inteligentní, bohatý a zadaný. Všechno, co Genevieve Lourdes chtěla. Freya si byla jistá, že Wes bude vůči jejím svodům imunní. Věřila, že jeho láska k ní ho před Genevieve Lourdes ochrání. Očividně ji nemiloval dost. *Nebo možná já nejsem dost.*

„Pojďme do tvého pokoje, abychom si mohli promluvit,“ pokusil se Wes Freyu uklidnit. Vymanil se z objetí Genevieve Lourdes a pokynul Freye, aby šla blíž. Freya udělala krok, ale Genevieve Lourdes do toho skočila.

„Měli bychom jít do Mosazné lucerny,“ navrhla. „Můžeme si promluvit u drinku. Nezní to jako skvělý nápad?“

Další bodnutí. Mosazná lucerna byl oblíbený místní bar. Tam se Wes a Freya seznámili a tam měli první rande. Genevieve Lourdes to věděla. Nejenže ráda kradla cizí kluky, ale milovala své oběti co nejvíc ponižovat. Byl to pro ni sport. Byla stejně zlá jako Eleanor.

„Nemyslím si, že je to dobrý –“ začal Wes.

„To je v pořádku,“ přerušila ho Freya. V jejím hlase nebyl žádný život. Byla jen prázdnou schránkou. Ale odmítala dát Genevieve Lourdes najevo, jak zlomená se cítí. Nebo nechat Wese vědět, jak moc jí ublížil. „Drink zní skvěle.“ Snažila se skrýt třes v hlase za úsměvem. Freya jim odmítala ukázat jakoukoli slabost.

„Tak je to domluveno. Jen se trochu upravím a vezmu nám pár deštníků, ano?“ Genevieve Lourdes políbila Wese a pak vběhla do jejich pokoje. Freya ucítila další bodnutí. Wes na ni zíral. Očima těkal všude možně, jen ne do její tváře. Stěny se kolem ní začaly stahovat. Freya se chtěla jen poddat svým emocím. Ale nesměla si dovolit nic cítit. Teď ne.

„Freyo, poslouchej –“ pokusil se Wes říct.

„Promluvíme si v baru, jasné?“ odpověděla Freya skrz zaťaté zuby. Pěsti měla zaťaté podél těla a celým tělem jí procházel lehký třes. Wes už nic neříkal. Napětí mezi nimi rostlo. Byla to hmatatelná věc čekající v té chodbě. Po několika nejdelších minutách Freyina života se objevila Genevieve Lourdes s nalíčenou tváří, dokonale upravenými loknami a malým deštníkem. Freya si všimla, že dva nevzala.

„Můžeme?“ Wes a Genevieve Lourdes prošli kolem Freyi a ona šla za nimi. Padla noc a bouře stále zuřila. Vzduchem se valilo hřmění a oblohu křižovaly blesky.

*Jak příhodné*, pomyslela si Freya.

Došli k Wesovu autu. Byl to elegantní stříbrný sedan. Vždycky dbal na to, aby stál na krytém parkovacím místě. Byl to dárek k maturitě od rodičů a udržoval ho v bezchybném stavu. Freya pomyslela na vyhřívaná kožená sedadla uvnitř a šla k předním dveřím spolujezdce, jako to udělala už tolikrát.

„Och, Freyo, to ne,“ ušklíbla se Genevieve Lourdes. „To je moje místo.“

„Můžeš jet vzadu,“ nabídl Wes a šel jí otevřít dveře.

„Ale Wesi,“ našpulila rty Genevieve Lourdes. „Je celá mokrá. Zničí ti vnitřek auta. To nemůžeme dopustit.“

Tohle byl další pokus o ponížení. Genevieve Lourdes chtěla, aby Freya o své místo bojovala. Byla to pro ni součást hry. Vyžívala se v působení bolesti a citového zmatku. Freya jí to odmítla dopřát.

„Jeďte autem vy dva. Sejdeme se tam.“

„Frey…,“ Wes k ní natáhl ruku. Freya ustoupila. Nesnesla by jeho dotek.

„Sejdeme se tam,“ opakovala a rozběhla se směrem k baru. Srdce jí při běhu bušilo v hrudi. Toužila uvolnit své emoce, nechat se jimi zaplavit.

Ale nemohla. Využila toho, že je od nich pryč, a snažila se ze všech sil posbírat. *Neplač. Neplač. Neplač.* To byla její mantra, zatímco běžela. Snažila se nevnímat, jak ji Wesovo auto míjí. Snažila se nevidět, jak Genevieve Lourdes zaklonila hlavu v smíchu, když ji sledovali, jak běží v bouřce. Lhala by si, kdyby řekla, že to nebolelo. Zůstala vůči té bolesti otupělá.

*Neplač. Nic neciti.*

Když dorazila k Mosazné lucerně, nohy i plíce ji pálily námahou. Ještě před měsícem seděla Wesovi na klíně a oslavovali výročí. Něžně ji líbal a sliboval, že budou navždy spolu. Básnil o plánech pro jejich společnou budoucnost. A teď ji ze svého života prakticky vymazal. Právě tehdy se rozhodla, že mu to oplatí.

Vešla do baru a bodnutí nostalgie bylo těžké zahnat. Mosaznou lucernu milovala. Byla zařízená jako prohibiční bar z 20. let. Často tam vystupovali místní umělci nebo hudebníci. Její útulná atmosféra byla také ideální pro studium. Strávila tam tolik úžasných večerů.

*Až tohle skončí,* slíbila si, *už sem v životě nevkročím.*

Wes a Genevieve Lourdes seděli u jejího oblíbeného stolu. Freya se zhluboka nadechla a přistoupila k nim.

Seděli vedle sebe a místo naproti nim nechali volné pro ni. Čekal tam drink.

„Objednal jsem ti sangrii. Vím, že je tvá oblíbená,“ řekl Wes. Freya na něj zírala. Usoudila, že bude potřebovat tekutou kuráž, a tak drink vypila na jeden zátah. Freya okamžitě pocítila lehký závrať. *Dobře,* pomyslela si. Wes a Genevieve Lourdes byli překvapení, ale rychle se vzpamatovali.

„Poslouchej, Wesi,“ řekla Freya, když dopila. „Nemám na tohle energii. Jestli se se mnou chceš rozejít, abys mohl dál spát s Genevieve Lourdes, fajn. Považuj nás za rozešlé.“

Genevieve Lourdes byla Freyinou pevnou vůlí viditelně vyvedená z míry. Chtěla, aby se Freya zhroutila. Chtěla vidět bolest, kterou jí způsobila.

„Nechtěli jsme, aby se to stalo nebo abychom ti ublížili,“ lhala Genevieve Lourdes. „Jen jsi pracovala tolik hodin a Wesovi bylo smutno. Jednu noc jsem mu dělala společnost. Jedna věc vedla k druhé a my jsme…“

„Tys s ní spal?“ sypala ze sebe Freya.

„Milujeme se, Freyo,“ dodal Wes. „Hlubokou, vášnivou a opravdovou láskou. Je mi líto, jestli je to na tebe moc.“

„Řekla jsem, že je mi to jedno,“ podívala se na Genevieve Lourdes. „Chceš ho? Měj si ho.“ Genevieve Lourdes byla čím dál víc podrážděná.

„Víš, je to tvoje chyba,“ řekla v dalším pokusu Freyu srazit. „Kdybys nebyla tak mizerná přítelkyně, nikdy by se to nestalo. Jen se na sebe podívej. Jediné, co děláš, je práce a studium. Nikdy se pro něj nezkusíš udělat hezkou. Jsi taková sucharka. Není divu, že ho to s tebou přestalo bavit.“ V očích Genevieve Lourdes se mihl zlomyslný záblesek. Byla tu ještě jedna věc, kterou mohla zkusit, aby Freyu zlomila. „Možná ses měla něco přiučit od té své lehké kamarádky Tamsin. Ta se na univerzitě vyzná, jestli mi rozumíš.“ Zaklonila hlavu a rozesmála se.

Freya vstala, popadla drink Genevieve Lourdes a vychrstla jí ho do obličeje.

„Jak si to dovoluješ? Doufala jsem, že udržíme naše přátelství v mezích, ale vidím, že je to nemožné!“ Genevieve Lourdes vyskočila.

„Předně, my jsme nikdy nebyly kamarádky, ty proradná couro! A za druhé, neber si Tamsin do huby. O mně si říkej, co chceš, ale nenechám tě tu sedět a vykládat sračky o mých přátelích.“

„Jenom žárlíš, že jsem ti přebrala chlapa!“

„Můžeš. Si. Ho. Nechat,“ opakovala Freya. V tu chvíli už je sledoval celý bar. A Freya zjistila, že jí je to jedno. Otočila se k odchodu, ale Wes ji chytil. „Nesahej na mě!“

„Ty si myslíš, že můžeš jen tak odejít?“ křičel na ni. „Snažili jsme se s tebou mluvit civilizovaně a ty se chováš takhle?“

„Podvedl jsi mě! Takže se teď s tebou rozcházím. Spokojený?“ křikla mu zpátky. „Propouštím tě, abys mohl být s tou svou vzácnou mrchou. Gratuluju. Doufám, že ty a ta ďábelská děvka budete mít skvělý život!“