Nico se podíval přes místnost tam, kde ležela spící Lo zachumlaná v posteli, kterou si společně ustlali, a potlačil plíživý pocit, že se mu roky nejlépe promyšlených plánů vytrácejí z rukou.

Dával si pozor, aby nevydal ani hláska, vycouval z jejich ložnice a pevně za sebou zavřel dveře. Než prošel tmavou chodbou do své pracovny, telefon mu už zvonil.

„Matko,“ pozdravil ji, když obešel stůl a těžce