Budík Avery probudil. Podívala se na telefon a uviděla, že je pět ráno, jako vždycky. Avery měla rituály ráda. To byla lež. Avery pro své rituály žila. Každý všední den měla svou ranní rutinu vypilovanou k dokonalosti. Vše končilo jejím příchodem do kanceláře, přesně deset minut předtím, než dorazili její šéfové.

Říci, že její šéfové byli závislí na chaosu stejně jako ona na rituálech, by bylo slabé slovo. Alfa a Luna Valeriusovi byli ztělesněním alfa vlků. Byli sebevědomí, průbojní, schopní v rozhodování a inteligentní. To ale také znamenalo, že měli ve zvyku věnovat pozornost jen tam, kde byla zrovna nejvíce potřeba.

A právě tehdy přicházela na scénu Avery. Jejím úkolem jako osobní asistentky bylo vytvořit z chaosu řád. Dohlížela na to, aby neztratili ze zřetele celkový obraz. Také zajišťovala koordinaci obou stránek podniku. To znamenalo, že měli přehled o blížících se termínech a co bylo nejdůležitější, že se jejich rozhodnutí a nápady dostaly ke zbytku společnosti jasným a srozumitelným způsobem.

Avery byla omega, což znamenalo, že v hierarchii smečky byla na úplném dně. Na vrcholu stál alfa a Luna. Poté následoval beta a jeho družka. Ti v případě potřeby zastupovali alfu a Lunu a byli jejich nejbližšími poradci.

Pak tu byl gama. To byl nejsilnější bojovník smečky. Další v pořadí byli bojovníci zvaní delta. Ti trénovali a hnali svá těla na maximum a obětovali by vlastní životy, aby udrželi smečku v bezpečí.

Epsilon byl běžný vlk. Nebyli na vrcholu, ale nebyli ani na dně. Poslední byli omegy, ti podřízení. Byli to jemní a citliví vlci, kteří se o každého starali a přijímali rozkazy.

Avery věděla, že existují omegy, které se za svůj status stydí nebo si přejí mít vyšší postavení. Ale Avery to bylo jedno. V osobním životě sice možná nebyla nejdůraznější osobou, ale v práci byla známá tím, že dokázala lidi přimět k pohybu.

Když byla v práci, nebyla Avery tou omegou, byla Avery, asistentkou alfy a Luny. Jednala z pověření jejich autority, nikoliv své vlastní.

Jakmile Avery vstoupila do kancelářské budovy, pozdravil ji strážný u recepce. Avery znala jména všech strážných, stejně jako jména jejich družek a dětí.

„Dneska jsi o tři minuty dřív, Avery,“ zasmál se Charlie, strážný ve službě.

„Měla jsem pocit, že si dám šlofíka, než šéfové dorazí, Charlie,“ zavtipkovala Avery. Slyšela jeho smích, zatímco kráčela k expresnímu výtahu, který používala jen ona, její šéfové a důležití hosté.

Zatímco výtah stoupal vzhůru, hrála v něm tichá, uklidňující hudba. Brašnu s tabletem a notebookem měla přehozenou přes rameno. S jemným cinknutím se dveře výtahu otevřely a ona vykročila do prázdného nejvyššího patra.

Celé nejvyšší patro bylo vyhrazeno pro šéfy. Jakmile jste vystoupili z výtahu, přivítalo vás logo společnosti, VGE, Valerius Global Enterprise.

Velká okna po pravé straně, která nabízela výhled na město, byla rámována těžkými sametovými závěsy v hluboké petrolejové barvě. U dělící stěny směrem k výtahům stály dvě pohovky. Na levé straně místnosti byly dvě zasedací místnosti, jedna velká a jedna menší.

Byly tam dvoje dveře vedoucí do dalších místností, do kterých nebylo vidět. Jedny vedly do kuchyňky a druhé do koupelny pro hosty. Na protější stěně byly další dvoje dveře. Před nimi stál velký psací stůl. To byl stůl Avery. Dveře za ní vedly do kanceláří šéfů.

Avery se usmála a položila brašnu na stůl. Za tichého pobroukávání melodie zamířila do kuchyňky a začala připravovat kávu.

Zatímco čekala na kávu, vyvolala si na tabletu dnešní rozvrh šéfů a zběžně ho proletěla očima. Uslyšela cinknutí výtahu a její šéfové vešli dovnitř. Alfa Vance měl jako obvykle paži kolem ramen své Luny.

„Dobré ráno,“ pozdravila je Avery s úsměvem a podala jim kávu.

„Dobré ráno, Avery, děkuji,“ řekl alfa Vance.

„Ráno, Avo, jako vždycky mi zachraňuješ život,“ řekla Luna Vivienne a pořádně si lokla kávy.

Všichni tři prošli dveřmi po své pravici do kanceláře Luny Vivienne a alfa se svalil na pohovku, přičemž si Lunu Vivienne usadil na klín.

„Dnešek vypadá na docela klidný den,“ řekla Avery. „Luno Vivienne, máte schůzku s manželem starosty, abyste prošli plán velikonočního večírku. Alfo Vanci, vás čeká konferenční hovor s vedoucím pobočky pro severní Evropu ohledně tamního aktuálního vývoje. Musíte dokončit rozpočet smečky a odevzdat mi ho do jedenácti dopoledne. Udělám kopie, abychom je měli po ruce na odpolední schůzi,“ pokračovala.

„Pracovní den zakončíte obědem. Mluvila jsem s kuchařkou smečky. Očekává váš návrat, bude mít připravený oběd a poté vás čeká setkání s vedením smečky,“ dokončila.

„Děkuji, Avery. Budu mít ten rozpočet včas hotový,“ přikývl alfa Vance.

„Odpoledne se k nám přidáš, že?“ zeptala se Luna Vivienne.

„Ano, budu tam, abych si dělala poznámky jako obvykle,“ potvrdila Avery.

„Výborně, a trvám na tom, abys u nás přespala. Opravdu musíš na území smečky jezdit častěji, Avo,“ naléhala Luna.

„Já vím, pokusím se, Luno,“ odpověděla Avery.

„Dobře, budu tě brát za slovo. No, raději bychom měli začít, pokud to máme do oběda stihnout,“ řekla krásná plavovlasá vlčice, vtiskla manželovi polibek na tvář a pokusila se vstát. Alfa zřejmě toto drobné gesto nepovažoval za dostatečné, a tak si ji přitáhl k polibku. Avery opustila místnost. Člověk nikdy nevěděl, jak to dopadne, když tihle dva začali.

O hodinu později se alfa Vance s Avery spojil skrze pouto.

‚Avery, zajisti, aby auto, kterým pojedeme domů, odpovídalo prvnímu bezpečnostnímu standardu,‘ řekl jí.

‚Ano, alfo,‘ odpověděla.

Proč žádá o plně opancéřovaný vůz se speciální antimagickou ochranou? divila se. Takové se používaly pouze v situacích s reálnou hrozbou ze strany magické komunity. Mentálně se spojila s Joeym, který byl obvyklým řidičem alfy a Luny.

‚Ahoj Joey, šéf chce auto první třídy na cestu domů,‘ poslala mu zprávu.

‚Žádný problém, slečno Solisová, čekáme potíže?‘ zeptal se.

‚Nevím, ale hádám, že ano. Alfa mi neřekl žádné podrobnosti. Ale takový typ auta nepoužíváme jen tak pro zábavu,‘ odpověděla.

‚Jasně. Zařídím to a zajistím, abychom měli i doprovodné vozidlo, jen pro jistotu,‘ řekl jí.

‚Díky, Joey.‘

‚Alfo, Joey pro vás bude mít auto připravené. Zařídí i doprovod,‘ poslala Avery zprávu alfovi Vancovi.

‚Děkuji, Avery.‘

Alfa Vance měl rozpočet hotový půl hodiny před termínem a Avery mu byla vděčná. Poté, co připravila složky, spojila se v duchu s oběma svými šéfy, aby jim oznámila, že za deset minut odjíždějí.

Společně s alfou a Lunou sjela expresním výtahem dolů a poslala zprávu Joeymu, aby věděl, že jsou na cestě. Zatímco Joey držel otevřené dveře, aby šéfové mohli vklouznout na zadní sedadlo, Avery nasedla dopředu na místo spolujezdce.

Cesta na území smečky trvala asi dvacet minut a jakmile překročili hranici, Avery pocítila změnu a zaplavil ji klid. Milovala návraty na území smečky. Bylo to tam nádherné, kilometry nedotčených lesů. Úplně ji svrběla kůže, jak se chtěla proběhnout. Ale to muselo počkat až po schůzi.

Po dalších deseti minutách jízdy se objevil dům smečky. Byl to impozantní tradiční srub, jen o pár čísel větší než obvykle, obklopený květinovými záhony a štěrkovými cestičkami. Když u něj zastavili, alfa a Luna zamířili k jídelně.

Když si Luna Vivienne všimla, že je Avery nenásleduje, otočila se a hledala svou asistentku.

„Avo, kam se chystáš?“ zeptala se.

„Jdu do kuchyně pro sendvič a pak připravím zasedací místnost pro setkání vůdců,“ odpověděla Avery.

„Ty nebudeš jíst s námi?“ zeptal se alfa.

„Myslela jsem, že byste s Lunou chtěli mít chvíli pro sebe,“ odpověděla s úsměvem.

„Ale prosím tě, s tímhle zlobrem trávím většinu dne. Potřebuji nějakou inteligentní konverzaci,“ postěžovala si Luna Vivienne.

„Zlato, já ti nestačím?“ zeptal se alfa a zatvářil se jako ztracené štěně. Avery se musela podívat jinam, aby se nerozesmála.

„Broučku, víš, že tě miluji celou svou duší i tělem. Ale potřebuji si taky trochu popovídat s holkou, aby se mi mozek nerozskočil,“ zašveholila Luna a vlepila manželovi lehký polibek na rty.

„No, tak se s tím asi budu muset spokojit,“ usmál se alfa.

„Tak je to domluveno, Avo, jíš s námi.“

„Ano, Luno,“ potvrdila Avery a následovala své šéfy do jídelny, kde se k nim připojila u hlavního stolu.

Oběd byl příjemný, Luna Vivienne se postarala o to, aby Avery věděla o všech nejnovějších drbech ve smečce.

Jsou to přímo plakátový pár pro osudové druhy, pomyslela si Avery, když sledovala alfa pár. Byli to skuteční osudoví druzi a nikdo o tom nemohl pochybovat. Každý vlkodlak doufal, že najde svého pravého druha, toho, kterého mu vybrala bohyně.

Ale jak čím dál více vlků žilo v lidské společnosti a nechávalo se ovlivňovat jejich zvyky, osudoví druzi se stávali stále vzácnějšími.