Kace přecházel po svém hotelovém pokoji a nedokázal se usadit na jednom místě déle než pár minut, než se opět zmocnil neklid.

„Pro bohyni, už přestaň. Způsobíš mi nervové zhroucení,“ stěžoval si Kade. Kace po něm jen střelil podrážděným pohledem a pokračoval v chůzi.

Hotelový pokoj byl pěkný a prostorný. Skládal se z velké místnosti s postelí velikosti king-size, dvěma pohovkami a televizí. U jedné ze stěn stál malý psací stůl. Koupelna byla rovněž velká a vybavená jak sprchovým koutem, tak vanou.

Jako vše ostatní na tomto summitu i toto vybavení dalece předčilo jeho očekávání. Kade měl o něco menší pokoj, ale stále vysoké kvality, a pět válečníků mělo k dispozici dva společné pokoje. Všechny čtyři pokoje sousedily.

Kace přemýšlel, kolik z toho byla práce Avery; byla snad zodpovědná za zajištění hotelů pro všechny účastníky?

„Když už neposedíš, aspoň udělej něco užitečného, třeba zavolej Bastianu Lunovi a podej hlášení,“ řekl Kade s povzdechem.

To nebyl vůbec špatný nápad, pomyslel si Kace. Bastian Lune byl jeho Beta a společně s Kaceovým otcem zodpovídal za smečku po dobu jejich pobytu na summitu. Měl by se ohlásit a říct jim o nalezení své družky. Vytáhl telefon a usmál se při vzpomínce na rozhovor, který vedl s Avery.

„Užíváte si to tam až moc, šéfe? Začínal jsem si myslet, že jste na nás zapomněl,“ zvedl Bastian Lune telefon.

„Došlo k nečekanému vývoji,“ řekl Kace. „Je tam můj otec?“

„Jo, dám tě na hlasitý odposlech.“

„Ahoj synu, jak to jde?“ uslyšel Kace otcův hlas, když ho Bastian Lune přepnul na reproduktor.

„K tomu se dostaneme. Nejdřív, jak to vypadá u vás? Nějaké známky aktivity toulavých vlků?“ zeptal se.

„Ne, zatím ne. Všechno je při starém. Začínáme uzavírat sázky na to, kdy se narodí štěně od Miky; už má tři dny po termínu,“ odpověděl Bastian Lune.

„Thorne už určitě šílí,“ uchechtl se Kace při pomyšlení na svou sestřenici a jejího druha.

„Jo, nemá k tomu daleko,“ zasmál se táta. „Tak co, nechceš nám říct, co se děje u vás? Zníš poněkud napjatě.“

„Dorazili jsme v pořádku; uvítání i zařízení předčilo naše očekávání,“ začal Kace. V tu chvíli Kade propukl v smích.

„To se směje Kael?“ zeptal se Bastian Lune.

„Ano, nevšímejte si ho. Hlavní zprávou je, že jsem našel svou družku a po skončení summitu si ji přivedu domů.“

„Synu, gratuluji, už bylo načase, abys našel svou Lunu,“ řekl jeho táta.

„Gratuluji, šéfe, postaráme se, aby pro ni bylo všechno připravené,“ zněl Bastian nadšeně.

„Bastiane, nepouštěj Lottie do mých prostor,“ varoval ho Kace. Věděl, že jakmile se jeho sestra dozví, že si domů přivádí družku, bude chtít jeho byt vyzdobit v ženském stylu. To poslední, co potřeboval, bylo vrátit se domů do exploze růžových květin nebo něčeho podobného.

„Udělám, co bude v mých silách, šéfe, ale víš, jaká je.“

„Je to tvá družka, očekávám, že ji udržíš na uzdě. Pokud má někdo ten byt nově vyzdobit, měla by to být Avery,“ řekl Kace.

„Luna Avery, to zní dobře,“ pronesl otec potěšeně. Kace souhlasil.

„Pověz nám o ní něco,“ pobídl ho otec. Kace vyprávěl to málo, co o ní věděl. Také vysvětlil, proč s ní v tuto chvíli není.

„Jsi šťastný vlk, synu. Mít za družku omegu, která je zvyklá řídit multimilionovou firmu a úzce spolupracuje se svým párem Alfů... Víc sis nemohl přát,“ konstatoval jeho otec.

„Máš pravdu,“ přiznal Kace s úsměvem.

„To také vysvětluje, proč zníš tak nesvůj. Brzy končí pracovní doba; doufám, že ti brzy zavolá, synu. Musíš nás průběžně informovat.“

Kace pocítil téměř paniku, když si uvědomil, kolik je hodin; nechtěl promeškat hovor od Avery.

„Budu. Vy to tam zatím hlídejte a dejte vědět, kdyby se něco pokazilo nebo se vám nezdálo,“ řekl jim, dychtivý ukončit hovor. „A Bastiane, nepouštěj Charlotte do mého bytu, nebo strávíš týden v celách o suchém chlebu a vodě.“

„Ano, Alfo.“

„Opatruj se, synu.“

Kace ukončil hovor a znovu začal přecházet po pokoji.

„Předpokládám, že byli nadšení?“ ozval se Kade.

„Byli,“ potvrdil Kace a podíval se na něj. Kade si zrovna četl v bezpečnostní složce, kterou dostali.

„Něco, o co bychom se měli starat?“ zeptal se Kace spíš proto, aby odvedl pozornost od neustálého kontrolování telefonu, než ze skutečného zájmu.

„Ne, zdá se, že vědí, co dělají. Tohle dala dohromady Luna Avery, že?“ zeptal se Kade.

„Tak to říkali,“ potvrdil Kace. Kade hvízdl.

„To je působivé,“ konstatoval, za což si od Kacea vysloužil tázavý pohled. „Ty jsi to nečetl?“

„Měl jsem jiné starosti,“ řekl Kace.

„Prohlédni si to, uvidíš, co myslím.“

Kace vzal svou kopii složky a začal listovat. Pochopil, co tím Kade myslel. Informace byly vyčerpávající, podrobné a uspořádané tak, aby byly snadno čitelné a srozumitelné. Kdyby mu neřekli, že to připravila Avery, jeho družka, předpokládal by, že to vytvořil někdo z Gamy nebo Bety. Pochopení bezpečnosti a plánování, které bylo k vytvoření něčeho takového zapotřebí, bylo něco, co od omegy nečekal.

„Je úžasná, že?“ Byla to z jeho strany spíše řečnická otázka.

„Myslím, že získáme sakra dobrou Lunu,“ souhlasil Kade.

Kaceovi zazvonil telefon a on se usmál, když na displeji uviděl jméno své družky.

„Ahoj,“ řekl.

„Ahoj,“ ozvala se Avery; Kace v jejím hlase slyšel úsměv. „Budu připravená vyrazit asi za deset minut,“ oznámila mu.

„Vyrážím hned, počkej na mě,“ řekl.

„Myslíš, že trefíš pěšky?“ zeptala se a jeho instinkt mu velel si nad tou směšnou otázkou odfrknout. Tedy dokud si neuvědomil, že si tím není tak úplně jistý.

„Myslím, že ano,“ řekl jí.

„Bude to pro tebe rychlejší. Provoz v tuhle denní dobu je ve městě šílený. Měla jsem na to myslet a zavolat ti dřív. Omlouvám se,“ řekla.

„Ne, to je v pořádku. Dojdu tam. Nevadí mi to. Jen tam zůstaň.“

„Zůstanu. Brzy ahoj.“

„Brzy ahoj.“

Ukončil hovor a zadal centrálu VGE do GPS v telefonu.

„Vyrážím ven. Nevím, kdy se vrátím, ale ozvu se ti za hodinu,“ řekl Kadovi. Kade vstal, aby se vrátil do svého pokoje.

„Bav se a pozdravuj ode mě Lunu,“ řekl Kaceovi.