„Ona odchází?“ slyšela Avery alfu Vance křičet ze zasedací místnosti.

„Hádám, že jsi mu to řekla,“ usmála se Avery.

„Hádám, že jsme oba stejně nechápaví,“ řekla luna Vivienne. „Možná je to jen tím, že si bez tebe nedokážeme představit život.“

„To je od vás velmi milé, luno.“

Dveře do kanceláře se rozletěly a vřítil se alfa Vance.

„Viggo se o ně postará. O čem to mluvíš, že odcházíš?“ řekl.

„Ava musí následovat svého druha zpět do jeho smečky, zlato,“ řekla klidně luna Vivienne.

„Promiň, Avery, ale to se nestane. Najdeme jiné řešení,“ řekl pevně.

„Chováš se dětinsky. Odejde, stane se lunou té smečky a ty a já budeme muset najít způsob, jak přežít.“

Poznámka luny Avery roztočila hlavu. Bude muset být lunou. Věděla to, no, tak nějak, ale slyšet to nahlas tomu dodalo na skutečnosti. Zvládne něco takového? Byla omega. Zatímco se pár alfy dál dohadoval, nechala je být a sedla si ke svému stolu.

Na telefonu se jí objevila nová zpráva.

K: Co děláš?

Avery se usmála. Od jejich poslední zprávy uplynulo necelých dvacet minut.

A: Snažím se pracovat. Právě jsem podala výpověď.

K: To rád slyším. Ale mrzí mě, že ses jí musela vzdát.

A: Díky. Oba mé šéfy jsem tím zaskočila. Nedošlo jim, co bude mé spojení s alfou znamenat. Momentálně se hádají o to, jestli mě nechají odejít, nebo ne.

K: Avery, jsi moje, odejdeš.

A: Klídek.

A: Luna je na mé straně, což znamená, že do konce dne budu hledat náhradu.

K: Dobře, kdy můžeš dneska skončit?

A: Myslím, že kolem páté odpoledne bych mohla vypadnout.

K: Je teprve dvě.

A: Já vím.

K: To jsou ještě tři hodiny.

A: Jsem si vědoma.

K: Ty mě zabíjíš.

A: Jsi velký, drsný alfa. Myslím, že to zvládneš.

A: Musím začít pracovat, zavolám ti, až půjdu domů.

K: PŮJDEŠ DOMŮ?!

K: Řekl jsem, že tě vyzvednu, tak to taky udělám. Nepůjdeš domů sama.

K: Avery, potřebuju, abys mi řekla, že rozumíš.

A: Rozumím, pošlu ti zprávu, až budu skoro hotová, a pak na tebe počkám v hlavní hale.

K: Děkuju. Uvidíme se pak.

Avery si povzdychla a řekla si, že se musí soustředit. Musela pracovat, bylo potřeba udělat spoustu věcí. V tu chvíli si uvědomila, že musí zavolat tátovi. Byl příliš daleko na telepatické spojení. Má počkat a zavolat mu, až přijde domů?

Ne, byl by hrozně zklamaný, kdyby věděl, že čekala půl dne, než mu to řekne. Zkontrolovala rozvrh na ten den a viděla, že má patnáct minut, než dorazí další hosté. Vzala telefon a šla do velké zasedací místnosti, která byla prázdná.

„Ahoj Bůráčku, proč voláš uprostřed dne?“ odpověděl její otec ustaraným hlasem.

„Ahoj tati, nic se neděje,“ uklidnila ho. „Ale dneska se tak trochu něco stalo a musím ti to říct.“

„Ó, to zní vzrušivě, potkala jsi svého druha?“ uchechtl se vlastnímu vtipu.

„No, vlastně ano,“ řekla a pak nastalo ticho. „Tati?“

„Gratuluju, Bůráčku! Mám z tebe takovou radost, ani nedokážu vyjádřit jakou. Kdyby tu mohla být tvoje máma, byla by nadšená,“ řekl konečně a Avery slyšela v jeho hlase slzy.

„Díky tati, moc to pro mě znamená.“

„Povídej, všechno mi řekni. Hádám, že je to jeden z těch vlků na návštěvě. Je to válečník, nebo snad gamma?“

„Ne tati, vlastně je to alfa. Jmenuje se Kace a je to alfa smečky Obsidian Moon,“ řekla mu a pocítila píchnutí viny, že smečku opustí.

„Věděl jsem, že jsi stvořena pro velké věci, Bůráčku. Vždycky jsem tvojí mámě říkal, když jsi byla malá, že jsi dost tvrdohlavá na to, abys vedla smečku. Víš, že jsme s Eliasem v jednu chvíli věřili, že ty a Vance budete druzi.

Ale pak, když jsi začala pracovat jako asistentka páru alfy, myslel jsem si, že to je způsob, jakým naplníš svůj úděl. Ale vypadá to, že jsem měl pravdu hned napoprvé,“ řekl hrdě.

„Tati, to si jen vymýšlíš,“ zasmála se Avery.

„To není pravda. Ty, moje dcera, jsi sice omega, ale máš páteř z oceli a srdce plné soucitu a lásky. Jestli tohle není materiál na lunu, tak už nevím, co je.“

„Jsi moc laskavý, tati.“

„Vůbec ne, Bůráčku. Teď chci, abys svého druha přivedla domů, abych ho mohl poznat a podívat se, jestli je pro tebe dost dobrý.“

„Tati, měsíční bohyně ho uznala za hodného,“ řekla Avery a zachichotala se.

„Ta tě nezná tak dobře jako já.“

„Tati! To je kacířství,“ předstírala šok.

„Ale prosím tě. Prostě toho alfu přiveď a já se budu chovat vzorně.“

„Uvidím, kdy se naskytne příležitost, je tu kvůli summitu a program je nabitý. Ale postarám se, abys ho poznal, tati. Teď už musím běžet.“

„Běž, jsem na tebe pyšný za všechno, čeho jsi dosáhla, a mám z tebe radost.“

„Díky tati, znamená to pro mě všechno. Miluju tě.“

„Já tě taky miluju, Bůráčku.“

Avery se s úsměvem vytratila z konferenční místnosti. Málem vrazila přímo do Vigga, který šel do menší zasedačky a v ruce držel plechovku limonády.

„Promiň, Viggo,“ řekla s úsměvem.

„Nic se nestalo. Zdá se, že máš hodně práce. Mám pocit, že jsme si vůbec nemohli promluvit, i když jsme celý den v jedné kanceláři,“ řekl a usmál se na ni.

„Však víš, jaké to je, den před velkým summitem. Je co dělat,“ řekla a ustoupila o krok od něj. Bylo jí nepříjemné stát tak blízko u něj.

„To je pravda. Měla bys dneska po práci zkusit relaxovat. Můžu tě vzít na večeři, abys nemusela vařit?“ zeptal se jí a Avery se na něj jen podívala. Kde se to v něm vzalo?

„Promiň, Viggo, vyzvedne mě můj druh,“ řekla a ulevilo se jí, že má pro jednou pádnou výmluvu, což znamenalo, že se nebude muset zabývat jeho pokusy ji přemluvit, aby změnila názor.

„Druh?“ zeptal se překvapeně a jeho oči sklouzly k jejímu rameni. Jak mu mohlo ujít, že dnes potkala svého druha? Vždyť s nimi byl na té schůzi.

„Ano, alfa Kace. Potkali jsme se dneska, byl jsi s námi na té schůzce,“ řekla mu.

„Aha, přišlo mi divné, že sedíš vedle toho chlapa.“

„Jo, musím jít. Ted mi dal vědět, že další alfa už jede výtahem nahoru. Doufám, že budete mít dobrou schůzi,“ řekla mu a odcházela k výtahu. Cítila jeho pohled v zádech a po páteři jí přeběhl mráz, a nebylo to v dobrém slova smyslu.