[ ELARA STERLING ]

Svalila jsem se na postel a zírala na horu šatů, mezi nimiž jsem byla naprosto zoufalá z výběru těch pravých, které si dnes večer obléknu na tu velkou událost.

Svatbu mé sestry.

Má starší sestra Genevieve se vdává za muže, do kterého byla šíleně zamilovaná, i když sňatek domluvili naši rodiče.

O té svatbě se ve městě mluvilo skoro měsíc. Rodiče nenechali kámen na kameni, aby z první svatby v naší rodině udělali senzaci pro zbytek roku.

Jsme typické bohaté princezny.

No, já téhle teorii nevěřím, ale moje sestra rozhodně ano. Touží po dokonalosti, ze které ve všem čiší bohatství a luxus, na rozdíl ode mě, kterou máma počastovala metaforou „jeskynní žena“.

„To není tvůj šálek kávy, Elaro, měla jsi poslouchat Genevieve. Tvoje sestra je pro mladé dívky v téhle zemi vzorem,“ zamumlala jsem a vrhla otrávený pohled na šaty. Přehrabovala jsem se v nich, abych našla ty „pravé“, a po desetiminutové duševní bitvě jsem konečně objevila to, co jsem hledala.

Bledě růžová róba střihu mořské panny s krajkovými volány pod korzetem a červenou hedvábnou výšivkou na prsou se srdcovým výstřihem. Podle mé mámy divná kombinace, ale mně se moc líbila.

Přiložila jsem si šaty k tělu a prohlédla se v zrcadle. Oči se mi zaleskly vzrušením. Konečně se mi od mámy a tet dostane trochy uznání za to, že mám na sobě „dámský oděv“. Nikdy si nenechají ujít příležitost kritizovat můj styl oblékání.

Náhle mé šťastné snění přerušilo hlasité bouchání na dveře. Slyšela jsem známé hlasy svých rodičů, strýce a Nathaniela, otce mého budoucího švagra.

Otevřela jsem dveře, jen aby mě vzápětí zatlačil dav lidí, kteří vtrhli do mého pokoje. Po tom nečekaném nárazu jsem zavrávorala, abych udržela rovnováhu. V jejich tvářích se zračily obavy a neklid, což jen prohloubilo mou vlastní úzkost.

Máma se ze všech sil snažila udržet pláč. Ó ne, určitě se stalo něco hrozného.

Je to Gen? Od rána jsem ji neviděla, nebo jsem byla až příliš zabraná do sebe.

„Mami… tati, prosím, řekněte něco?“ Můj pohled těkal mezi rodiči.

Máma si zakryla ústa a nakonec se úplně zhroutila, zatímco táta sklonil hlavu. Na čele měl napjaté vrásky. Nikdy to nebyl slabý muž, kterého by zlomily malé problémy. Muselo to být něco velmi vážného, co ho dostalo do tak hrozného stavu.

Uběhlo několik okamžiků a já se dočkala jen tíživého ticha.

Nikdo z mých rodičů neodpovídal, nebo v sobě nemohli najít odvahu mi odvětit.

Po celé věčnosti předstoupil můj strýc s bolestným výrazem ve své veselé boubelaté tváři, se stejnýma vlhkýma očima, a v ruce držel složený papír.

Beze slova mi ho podal a gestem mě vyzval, abych si ho přečetla. Srdce se mi rozbušilo a s třesoucími se prsty jsem lístek rozložila.

Oči mi málem vypadly z důlků. Byla to ta nejděsivější událost našich životů. Byl to dopis od mé sestry.

Dokonalý krasopis mé sestry. Stálo tam:

Drahá mami, tati a Elaro,

vím, že mě musíte proklínat za to, že jsem udělala tak drastický krok a nechala vás v situaci, kdy nevíte, co si počít, ale do toho svatebního zmatku jsem byla dotlačena i já. Nebylo to mé rozhodnutí, i když jste si mysleli, že je to pro mě to nejlepší.

Ne, své štěstí jsem našla už dávno a dnes moje láska zvítězila nad mými povinnostmi dcery. Odpusťte mi, jestli mě alespoň trochu milujete. Vím, že je to velmi těžké, možná nemožné, přesto doufám, že mi odpustíte.

Nepokoušejte se mě hledat, jsem navždy pryč.

Vaše ubohá dcera Genevieve.

Z úst mi uniklo zalapání po dechu a dopis mi vyklouzl z rukou. Zamotala se mi hlava. To musel být nějaký její žert. Vždycky byla z nás dvou ta rozpustilejší a tresty nechávala na mně, ale svou sestru jsem milovala.

„Elaro, teď jsi naše poslední naděje, prosím, zachraň nás před tou pohromou, kterou tvá sestra způsobila. Prosíme tě.“ Můj strýc Alastair Sterling sepnul ruce před sebou s prosbou v očích.

Podívala jsem se na rodiče, zda u nich nenajdu stopu odporu, ale jejich zranitelný stav mě donutil přemýšlet o možných následcích.

Cítila jsem, jak mi tělem pulzuje vztek. Moje rodina by mohla čelit nejhoršímu ponížení před tisíci hosty, kteří by si nenechali ujít jedinou příležitost zničit pověst, kterou budovali naši předkové.

„Elaro, prosím, vezmi si Cilla, jestli nás chceš vidět naživu, protože nemáme jinou možnost než se hanbou zabít. Má drahá, naše pověst je teď ve tvých rukou,“ řekl táta tichým hlasem. Hlas měl chraptivý. Nemůžu vidět tátu smutného a deprimovaného, on je jediný člověk na světě, který mě miloval i se všemi nedostatky, které na mně objevila máma – to jsou její slova, ne moje.

A pro něj jsem ochotná udělat cokoli.

„A co Cill – pardon, myslím Cillian? Ví o Genině zradě?“ zeptala jsem se, dobře vědoma si toho, jak moc ji miloval.

Vzpomněla jsem si na jeho žádost o ruku před davem lidí na pláži.

Těžce jsem polkla.

„Ne, a prosím, nikdy mu to neříkej. Můj syn je velmi citlivá duše. Nikdy nikoho nemiloval tak hluboce jako Genevieve. To zlomené srdce by neunesl,“ požádala mě v obavách paní Seraphina Vaneová, Cillianova matka.

Osud ke mně nemůže být tak nespravedlivý.

Můj nový vztah se stavěl na základech ze lží.

„Jaké je tvé rozhodnutí, Elaro?“ zeptala se máma s nadějí.

Zavřela jsem oči a v mysli se mi mihly usměvavé tváře mé rodiny. Moje jedno špatné rozhodnutí by mohlo zničit mnoho životů, včetně mého.

Má sestra u nich jako dcera selhala, ale já ne. Byla to má šance dokázat jim, že jsem jejich učení zdědila víc než Genevieve.

„Ano, vezmu si Cilliana, pokud je mi to souzeno.“ Přikývla jsem se slabým úsměvem, abych zamaskovala své vlastní krvácející srdce. Měla bych být šťastná, že bude konečně můj? Myslím, že tohle je má největší ztráta. Získám ho za cenu jeho zlomeného srdce. Zapomene na ni někdy a dovolí mi vstoupit do svého srdce?

Jak jsem jim mohla říct to malé tajemství, že jsem se do Cilliana zamilovala, když poprvé navštívil náš dům se svými rodiči kvůli nabídce k sňatku mezi ním a některou z dcer Sterlingových? Vždycky se předpokládalo, že to bude Genevieve, protože jsem byla mladší a nikdo by nechtěl za manželku a snachu takovou šprtku a uzavřenou holku, natož Vaneovi, kteří vlastní největší ropné rafinerie v zemi.

V tu chvíli jsem netušila, že přišli mluvit o sňatku jeho a mé sestry. Byla jsem zdrcená a proplakala celý týden, ale později jsem se přesvědčila, že na něj musím zapomenout. Nebyl můj.

Jediný muž, ke kterému jsem něco cítila, nebyl mým osudem.

Z mých vzpomínek mě vytrhlo pevné objetí mé matky.

„Moc ti děkuji, Elaro, že jsi nás zachránila. Přeji ti všechno štěstí, které si zasloužíš,“ plakala mi na rameni. Periferním viděním jsem zachytila svého otce, jak se i přes slzy hrdě usmívá.

Dnes jsem na svého otce udělala dojem, když mě nejvíc potřeboval. Jako dcera jsem vyhrála a získám si i lásku svého budoucího manžela.