"Zastav!" Z mých rtů vyklouzne hravé zaječení, po kterém následuje hluboký smích vycházející až z břicha. Snažím se vyprostit z pod jeho prstů, ale on je stále drží na mých bocích.

"Pravdu, má samice," zašeptá a jeho oči mě sledují s tou nejvyšší něžností.

"Dobře, v pořádku! Snědla jsem tvůj sendvič!" směji se a chytím ho za zápěstí, abych mu zabránila v nikdy nekončícím lechtání.

"A já mám hlad.