Probouzím se z hlubokého spánku, když na mě přes otevřený balkon dýchne zvuk cvrlikajících ptáků a listí tančícího ve studeném vánku. Víčka se mi zatřepotají a já se rozhlédnu po rozmazaném pokoji. Zaskočí mě zmatek, když se mi rozběhne mysl.

Tohle není Biančin pokoj, tohle je pokoj Vareka a můj. Jak to, že jsem tady? Zamračím se a pevně zavřu oči a snažím se vzpomenout si, co se stalo včera v noc