Srdce mi divoce buší v kleci z žeber. Přecházím po pokoji a mnu si dlaně, abych zklidnila své tlukoucí srdce. Na vteřinu se zastavím, nehybně stojím a dívám se z okna, přelétnu pohledem travnatou zem, jen abych si povzdechla a začala znovu přecházet.

Sídlí ve mně hluboká rozmrzelost. Proč se tak musím cítit? Proč na mě má takový vliv, i když dělám vše, co je v mých silách, abych od něj odplula co