Posbírá zbytek sil a doplazí se mi k nohám. Jakmile se usadí, klekne si, pravou rukou si podpírá visící čelist, která jako by se nedokázala spojit dohromady. "Odpusťte mi mou neúctu, Luno," zašeptá, neschopná podívat se mi do očí. Zvedá se v ní stud smísený s nyní hluboce zakořeněným strachem.

"Jestli uslyším nebo uvidím někoho, kdo by mé družce neprojevoval úctu, zemře mýma rukama. Rozumíte všich