„Je to takhle lepší?“ ptá se Varek tiše; jeho přitažlivé smaragdy se přesunou a spočinou na mé kůži. Nemrká a trpělivě čeká na mou odpověď.

„Asi víc doprava. Potřebuje to být uprostřed místnosti,“ odpovídám, dělám pár kroků vzad a mhouřím oči, abych si prohlédla prostor a zjistila, jestli to ladí s celkem srubu.

Rychle na mě kývne a znovu začne s lehkostí posouvat dřevěný stůl vpřed. S tím úkolem