Když nadešlo poledne, skutečně jsme dokončili obě dvě poloviny na každé straně, zatímco střed zůstal stále přízračně bílý. „Máš hlad, má samice?“ ptá se, když stojí na špičkách, aby dosáhl na okraj u horního okraje zdi. Mé oči najdou to, jak se mu vyhrne košile, aby mi odhalila jeho kůži. Musím si to přiznat, toužím po něm. Měla jsem ho požádat, aby si sundal košili a vymyslet si pro to nějaký hlo