KAPITOLA ČTVRTÁ – Žádost o ruku

POHLED CLARY

Vím, že teď zoufale potřebuji peníze, ale jak může Dominic navrhnout něco takového? Manželství je vážná věc a mělo by se brát vážně.

Babička si vždycky přála, abych si vzala někoho, koho miluji a kdo miluje mě. Jak by jí asi bylo, kdybych vstoupila do smluvního manželství?

Vtom mi zazvonil telefon a já ho okamžitě zvedla.

„Haló. Váš obchod hoří, musíte okamžitě přijet,“ řekl hlas na druhé straně a zavěsil.

Začala jsem panikařit, ale Dominic mě naštěstí k obchodu dovezl. Polovina ho vyhořela, než dorazili hasiči. Zhroutila jsem se na zem a plakala.

Jestli se babička dozví, co se stalo, okamžitě dostane infarkt, protože ten květinářství tak moc milovala.

Po chvíli mě Dominic odvezl domů.

„Moje nabídka stále platí a přidám bonus. Pokud na to smluvní manželství přistoupíš, zaplatím babičce operaci a zrekonstruuji její obchod,“ řekl.

Nic jsem neřekla, jen jsem vystoupila z auta a vešla do domu. Jak jsem tak seděla v prázdném obývacím pokoji, začala jsem o té nabídce přemýšlet. Babička je jediná rodina, která mi na světě zbyla poté, co moji rodiče zemřeli při nehodě.

Nemůžu ji nechat jen tak umřít. Možná na to smluvní manželství přistoupím, koneckonců to není skutečné manželství a po čase skončí. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se babičce něco stalo. Bylo rozhodnuto, na smluvní manželství přistoupím.

Okamžitě jsem zavolala Dominicovi a oznámila mu své rozhodnutí. Byl rád, že jsem si vybrala správně. Ihned mě pozval k sobě, abychom probrali, co všechno smlouva obnáší.

Druhý den pro mě poslal svého řidiče a já nemohla jinak, než žasnout nad jeho velkolepým sídlem. Bylo tak obrovské, že jsem si chvíli myslela, že je to hotel.

Zavedl mě do své pracovny a já se posadila naproti němu se svým právníkem.

Jeho právník okamžitě podal mému právníkovi smlouvu.

„Můžete nás omluvit,“ řekl jim a oni okamžitě odešli.

„Aby to fungovalo, mám tři pravidla. První je, že se do mě nesmíš zamilovat.“

„To bude hračka,“ odfrkla jsem si.

„Co je to s vámi, sekretářko Claro? Nechte mě domluvit.“

Kývla jsem.

„Každopádně, druhé pravidlo je, že se mnou ani s nikým jiným nesmíš otěhotnět. Nesmíš randit s jiným mužem kromě mě a budeš dál pracovat jako moje sekretářka.“

„Jak bych s vámi mohla otěhotnět bez vašeho souhlasu? A vy budete randit s jinými ženami?“

„Budu, ale tajně, aby se nerozkřiklo, že podvádím,“ vyhrkl a já si znovu odfrkla.

Tenhle muž káže vodu a pije víno. Chce dál podvádět, ale ode mě vyžaduje věrnost jen jemu? No, nemyslela jsem si, že by to byl problém. Teď mi jde jen o to, abych zachránila babičce život.

„Fajn! Souhlasím. Ale musím podotknout, že jste pokrytec. Každopádně, vaše skandály se ženami na internetu jste zatím zvládal mizerně, tak uvidíme, jak se vám podaří utajit tohle podvádění před veřejností.“

Dominic přimhouřil oči a jeho tvář se stáhla do mračna. Nelíbilo se mu, že jsem mu vpálila pravdu do očí.

„Nějak jsi nám narostla, sekretářko Claro,“ jeho hlas byl tvrdý a napjatý.

Abych pravdu řekla, měla jsem stejný pocit. Tohle byl ten všemocný Dominic Blackwood, ze kterého jsem měla před pár dny strach, ale teď jsem s ním mluvila tak neformálně, protože vím, že mě potřebuje stejně jako já jeho.

Právníci byli přizváni zpět a po přezkoumání smlouvy jsme ji oba podepsali. Dominicův PR tým se okamžitě pustil do práce a snažil se zmírnit škody. Ihned zorganizovali falešnou žádost o ruku a fotky našich zásnub zaplavily internet.

Pár dní jsem nešla do práce, nemyslela jsem si, že bych zvládla všechny ty drby, které se tam budou šířit.

Najednou mi na internetu přibylo spousta sledujících a byla jsem zahlcena tím, že jsem v centru pozornosti a že tolik lidí má názor na můj soukromý život. Kvůli svému duševnímu zdraví jsem se rozhodla odhlásit ze sociálních sítí a jela jsem okamžitě navštívit babičku.

Stále byla v bezvědomí a napojená na přístroje. Z oka jí ukápla slza, vzala jsem ji za ruku a pevně ji stiskla.

„Budeš v pořádku, babi. Postarám se o to,“ řekla jsem.

Právě když jsem vycházela z nemocnice, objevila se spousta paparazziů, začali mě fotit a pokládat mi všelijaké směšné otázky. Světla blesků mě málem oslepila, ale náhle mě někdo popadl za ruku a odtáhl pryč. Byl to Dominic.

Okamžitě jsem ho následovala a s pomocí jeho ochranky se nám podařilo nasednout do auta a okamžitě odjet.

„To bylo děsivé,“ řekla jsem a úlevně si vydechla.

„Myslím, že bys odteď měla bydlet u mě. Tihle paparazzi jsou blázni a nikdy nevíš, co udělají příště.“

Zamračila jsem se. Myslela jsem, že budu mít alespoň nějaký čas doma, než to falešné manželství začne, ale zdá se, že s těmi šílenými paparazzi to nebude možné.

„Jedeme teď k tobě domů?“

„Ne,“ odpověděl s tvrdým a přísným výrazem.

„Ne?“ Otočila jsem se k němu. „Tak kam jedeme?“

„Jedeme za mým otcem. Můj bratranec je ve městě a musíme otce přesvědčit o tomhle smluvním manželství dřív, než ho jmenuje novým generálním ředitelem.“