V okamžiku, kdy se jeho rty dotkly jejích, Genevieve ztuhla. Slyšela o obtěžování na pracovišti a o tom, jak mocní lidé rádi zneužívají své postavení, ale nikdy by ji nenapadlo, že se stane jeho obětí.

Nikdy by si nepředstavovala, že se někdo jako Dominic Sterling bude takhle chovat, pomyslela si Genevieve a cítila, jak v ní kypí hněv.

Odtlačila ho a ustoupila. Zelené oči jí plály vztekem a tvář měla rudou. „Co to má znamenat?“ vyštěkla rozhořčeně a zatínala pěsti, aby mu nevlepila facku.

Dominic nemohl uvěřit, že si stále nevzpomíná, ani po těch otázkách, které jí měly osvěžit paměť.

„Hádám, že tohle je ten důvod, proč nerad dáváte rozhovory a nechcete mít nikde své fotky. Nechcete, aby kdokoli viděl, co jste ve skutečnosti za člověka,“ řekla a on si odfrkl.

„A co jsem podle vás za člověka, Gen?“ zeptal se a ona po něm střelila pohledem za to, že ji oslovil, jako by byli staří známí.

„Nemyslím si, že jsme si tak blízcí, abyste mě oslovoval tímto jménem,“ řekla kousavým tónem.

„Neměla byste se mě spíše snažit přesvědčit, abych přijal tu žádost, se kterou jste přišla?“ zeptal se Dominic, pobavený jejím výbuchem vzteku.

Tato žena byla docela jiná než ta, kterou potkal tehdy. Tehdy byla v troskách, ale tahle žena před ním působila neochvějně.

„Vy s tím rozhovorem budete souhlasit,“ řekla a v duchu se rozhodla, že ho prosit nebude.

„Vážně? A proč bych to dělal?“ zeptal se Dominic, posadil se na hranu stolu a pozoroval ji.

„Protože pokud ne, odhalím vás jako to odporné prase, kterým jste. Možná vám tohle špinavé chování dosud procházelo, ale já jsem jiná. Nenechám vám to jen tak projít,“ pohrozila mu a on se rozesmál.

„Takže abych to správně pochopil. Vy všem řeknete, že jsem vás obtěžoval a políbil, pokud neudělám ten rozhovor?“ zeptal se nevěřícně.

„Přesně tak,“ potvrdila a on se uchechtl.

„Není to náhodou vydírání?“ zeptal se a ona pokrčila rameny.

„Říkejte si tomu, jak chcete. Obtěžoval jste mě,“ řekla stroze.

„Jestli tady někdo někoho obtěžoval, tak jste to byla vy, Genevieve Thorneová, ne já,“ řekl a ona nadzvedla obočí.

„Vážně? Chcete to postavit na tvrzení proti tvrzení?“ zeptala se a on se usmál.

„Nemáte žádný důkaz, že jsem vám cokoli udělal. Ale já mám důkaz o tom, co jste udělala vy,“ řekl Dominic a ona se zamračila.

„O čem to mluvíte?“ zeptala se zmateně.

„Musím říct, že mě to mrzí, Gen. Opravdu jste ranila mé city a zasáhla mé ego,“ řekl a ona se zamračila a přemýšlela, proč neustále mluví tak, jako by ji znal.

„Už jsme se někdy setkali?“ zeptala se Genevieve teď už vážně, protože čím déle se na něj dívala, tím víc jí začínal být povědomý.

„Chtěla byste se se mnou vyspat?“ zeptal se Dominic, a když viděl záblesk rozhořčení v jejích očích, zavrtěl hlavou.

„To byla otázka, kterou jste mi tehdy položila vy, Genevieve. Jak na mě můžete tak snadno zapomenout poté, co jste mě sama požádala o sex?“ zeptal se dřív, než stačila cokoli namítnout.

Genevieve se zastavilo srdce a z úst jí uniklo zalapání po dechu, jak jí to najednou došlo. Jak ho mohla nepoznat? Ty oči, které byly tak moc podobné Sophiiným.

Mysl jí bleskově zaletěla k oné noci, a když si poskládala dohromady všechny jeho činy, bylo jí jasné, kdo to je.

Ustoupila o krok zpět a v popření zavrtěla hlavou: „Nevím, kdo jste, ani o čem to mluvíte,“ popřela to, aniž by se mu podívala do očí, i když její tváře, které se před chvílí barvily hněvem, teď hořely studem.

V žádném případě nechtěla přiznat, že byla tou nestoudnou ženou, kterou před šesti lety potkal.

Dominicovi zacukaly koutky. Viděl ten záblesk poznání v jejích očích, než odvrátila pohled, takže teď věděl, že moc dobře ví, o koho jde.

„Už si vzpomínáte, že? Takže, kdo z nás by měl toho druhého žalovat za sexuální obtěžování?“ zeptal se Dominic a sledoval, jak její oči těkají ke dveřím, jako by hledala cestu ven.

„Myslím, že si mě s někým pletete. Možná bychom měli tuto schůzku přeložit na jindy,“ řekla Genevieve, otočila se k odchodu, ale Dominic ji chytil za ruku.

„Co kdybych vám tu paměť trochu osvěžil?“ zeptal se a prudce si ji přitáhl k sobě.

„Co…“

Dominic znovu přitiskl své rty na její a tentokrát v tom nebylo nic jemného.

Genevieve mu položila obě ruce na hruď a odtlačila ho. „Přestaňte! Prosím, nechte toho!“ prosila, když cítila, jak její tělo na jeho dotek začíná odpovídat.

Dominic přestal a podíval se na ni. Když se mu nepodívala do očí, položil jí prst pod bradu, aby ji přiměl k pohledu na něj. „Už si vzpomínáte?“ zeptal se a očima ji vyzýval, aby to zkusila znovu popřít.

Pomalu spustila ruce podél těla. „Omlouvám se, musím jít,“ vyhrkla, a aniž by čekala na další slovo, otočila se a z jeho kanceláře utekla.

Dominic měl na tváři vítězoslavný úšklebek, když ji sledoval odcházet, ale nepokusil se ji pronásledovat ani zastavit.

Neměl strach, že už by ji neviděl, protože věděl, že se vrátí. Koneckonců za ním přišla kvůli práci.

A i kdyby se rozhodla, že se nevrátí, snadno by si ji našel. Teď už znal nejen její jméno, ale věděl i kde pracuje a také to, že je naprosto nezadaná, pomyslel si s úsměvem.

Dominic se nemohl ubránit pocitu uspokojení, že jí vrátil paměť. Teď už to dál popírat nemohla.