Arthurův obličej jako by zbledl, oči mu v šoku a nevěřícně těkaly z Genevieve na Sophii. Otevřel ústa, jako by chtěl promluvit, ale nevyšlo z nich ani slovo. Toto odhalení jako by ubralo na jeho obvykle autoritativním vystupování.

Madeline položila Arthurovi jemně ruku na paži a promluvila tichým, povzbudivým hlasem. „Arthure, měli bychom jít dál a posadit se.“

Arthur však zůstal jako přimražený,