V místnosti se rozhostilo těžké ticho a Genevievinina slova visela ve vzduchu mezi nimi. Arthur na ni zíral a v jeho výrazu se dalo jen těžko číst – bylo v něm něco mezi šokem, bolestí a hněvem.

Madeline těkala pohledem mezi manželem a nevlastní dcerou, tvář měla bledou a oči rozšířené obavami. „Arthure, teď je čas naslouchat. Genevieve má pravdu. To jí dlužíme.“

Dominic stál nehybně vedle Genevie