Isabel sotva stihla popadnout dech, když zazvonil zvonek a jeho zvuk prořízl útulné švitoření v obývacím pokoji. Vyměnila si rychlý, nervózní pohled se Seraphinou, která na ni povzbudivě přikývla, a pak šla otevřít. Stál tam Silas, ležérní a přesto bez námahy okouzlující, s hřejivým úsměvem na rtech.

„Ahoj,“ řekl tichým a uklidňujícím hlasem.

„Tobě taky ahoj,“ odpověděla Isabel a srdce jí bušilo o