Genevieve seděla jako přimrazená ve svém kancelářském křesle a Arthurova slova se jí v hlavě přehrávala jako zlověstná mantra. Vzduch v místnosti byl dusivý a tlačil jí na hruď téměř hmatatelnou vahou. Sluneční světlo pronikající žaluziemi vykreslovalo na jejím stole ostré geometrické stíny, které krutě kontrastovaly s temnotou jejích myšlenek.

Stále viděla Arthurovu tvář – klidnou, vypočítavou, n