Kufry ležely napůl sbalené na posteli, jejich otevřená nitra jako by byla němými svědky Sophieina rostoucího neklidu. Ruce se jí třásly, když skládala další košili a opatrně ji ukládala dovnitř. Maisie seděla na podlaze, k hrudi tiskla svého oblíbeného plyšového králíčka a zmateně pozorovala matku.

„Maminko, kam jedeme?“ zeptala se Maisie tiše a její hlas proťal ticho, které v pokoji těžce leželo