Pohled na Evanovu štíhlou, svalnatou postavu v padnoucím šedém obleku, na jeho zničujícím způsobem pohlednou tvář, která jako by nestárla, a na ty temné, pronikavé onyxové oči mi připomněl, jak snadno mu moje tělo podléhá.

Jeho tiché, působivé kouzlo mi připomnělo, proč jsem utekla. Proč pro mě bylo to léto tak těžké. Bojovat s touhle zakázanou přitažlivostí k mému nevlastnímu otci v nejlepších letech, kterému je jedenačtyřicet, zatímco mně je teprve jednadvacet.

Doslova by mohl být mým otcem. A přesto mě přitahuje. A jakmile mě propíchne těma svýma očima, jsem bezmocná. Jsem slabá. Moje tělo se vzdává bez většího odporu.

„Položte to na stůl,“ řekne a jeho tmavé oči jsou stále upřené na mě, zády k ženě, která ztuhla ve dveřích a probodává mě pohledem tak plným jedu, až mě to děsí. Ustoupím dál.

Musím mu uniknout. Ale vím, že je to marné. Evan by si mě našel. Tahle přitažlivost mezi námi se teď zdá nevyhnutelná. Jako by mezi námi znělo tiché odpočítávání, jako třetí tlukot srdce.

Návrat byl chyba. Evander Cross není typ muže, na kterého se zapomíná. Nebo přes kterého se člověk jen tak přenese. Stále k němu cítím to samé co před třemi lety, ne-li silněji. A teď je tu o jeden důvod méně, proč téhle temné touze nepodlehnout.

„Ehm, pane, potřebuje to váš podpis, abych to mohla poslat zpět do..."

„Meredith Hayesová, položte to na ten sakra stůl!“ Evanův zvýšený hlas vyleká mě i tu ženu, která rychle odloží složky a vyběhne ven. Evan se ode mě neodvrací. Nespouští ze mě oči, sleduje mě jako lovec svou kořist.

Snažím se polknout, ale mám sucho v ústech. V hloubi těch lesklých tmavých očí je přítomný neskrývaný hlad a já musím tisknout stehna k sobě, abych získala aspoň nějakou kontrolu nad svými smysly. Tohle je v tolika ohledech špatně. A přesto tak správně. Tak nezbytné.

Je to oficiální, úplně jsem přišla o rozum.

Jak sakra budeme dnes večer spát v jednom domě, aniž by se mezi námi stalo něco zakázaného? Dokážu si to živě představit a můj puls se tím jen zrychluje.

Podívám se na něj, jak stojí pár stop ode mně. Můj pohled sklouzne dolů k viditelné bouli v jeho kalhotách a rychle uhnu očima, ale ne dřív, než mě přistihne, jak se dívám. Do tváří mi vhrne horko a já se ještě víc zastydím.

Cítím v končetinách mravenčení a ten pocit putuje do jednoho bodu v mém klitorisu, který se rozbuší a poskočí. Stisknu stehna ještě pevněji k sobě a kousnu se do spodního rtu, zatímco ranní slunce dopadá na jeho rysy a vykresluje ho jako řeckého boha vitality a erotiky.

„Ehm. Měla bych jít,“ řeknu, když dojdu ke dveřím. Kam jdu? Nemám tušení, ale vím, že z téhle kanceláře musím hned teď vypadnout, než se přistihnu, jak na svého nevlastního otce lezu jako na strom přímo tady v jeho pracovně.

Vím, že ten neskrývaný hlad v jeho očích zrcadlí ten můj. Jsem stejně vzrušená. Stejně ochotná být lehkomyslná. Opatrnost šla stranou ve chvíli, kdy jsem souhlasila s návratem.

„Dobře.“ Jeho obvykle hladký baryton zní nakřáple; odmlčí se a odkašle si. Vykročí ke mně a mně vynechá srdce, ale pak zahne doleva ke svému stolu a já zamrkám, abych zahnala zklamání.

„Prohlédni si firmu. Vyber si oddělení, kde chceš dělat stáž. Pak můžeme jít na večeři.“ Ústa má stažená do přímky, když se usazuje za stůl, jako by mě před chvílí nechtěl políbit.

„Na večeři?“ vydechnu ochraptěle, stále viditelně otřesená tím, co se mezi námi málem stalo. Pořád cítím váhu jeho silné paže pevně obemknuté kolem mého pasu. Tu majetnickost jeho sevření. Způsob, jakým zúžil pohled na mé rty, než se ke mně naklonil pro polibek. Z toho všeho se mi točí hlava.

„Ano. Udělal jsem rezervaci,“ řekne a zvedne oči, aby se setkal s mými. Pohled mu neuhnu.

„Necítím se na to,“ řeknu a odvrátím zrak jako první, když se do mě jeho oči zabodnou. Jednou tyhle naše spontánní tiché souboje pohledů vyhraju.

„Cože? Nech mě hádat, ty nemáš hlad?“ zeptá se s tichým uchechnutím. Vyvolá to ve mně vzpomínky na to léto před třemi lety, kdy jsem zapírala hlad, jen abych mohla zůstat dál od něj a od své matky. Jen abych se pak o půlnoci vplížila do kuchyně a vybílila ledničku.

Evan mě několikrát chytil a ten stud je v tuhle chvíli pořád stejně silný, jak mě pozoruje. V očích mu září šibalské pobavení.

„Jdi do háje,“ vyštěknu. V takových chvílích jeho dobírání nesnáším. Nesnáším, že mě zná až příliš dobře.

„Ale no tak, Sisi miláčku. Tenhle tón se mi nelíbí,“ řekne, ale jeho hlas je stále škádlivý a lehký. Nemůžu uvěřit, že jsme se před chvílí málem políbili a on mě tady takhle provokuje. Mate mě. A to je nejspíš to, co mě na něm tak vábí. Kromě toho, že je to můj sakra nevlastní otec.

„To je jedno. Na večeři s tebou nejdu.“ Překřížím si ruce na prsou, jeho oči ten pohyb následují a do tváří mi stoupá horko. Projde mezi námi okamžik napětí. Patová situace.

„Dobře, najíme se doma. Zavolám svému soukromému kuchaři,“ řekne nakonec. Proti tomu nemůžu nic namítat, tak jen pasivně přikývnu a zatlačím do dveří za zády, abych mohla z kanceláře utéct. Utéct před jeho neuvěřitelným kouzlem.

♠︎♠︎♠︎

„Tak co, na kterém oddělení budeš stážovat?“ zeptá se Evan a otře si ústa ubrouskem složeným do trojúhelníku. Kuchařovi asistenti sklízejí stůl; kývnutím jim poděkuji za skvělý zážitek z domácí večeře. Evan je ani nezaznamená.

„Ještě nevím,“ řeknu, protože to opravdu nevím. Jeho firma je tak velká. Tak rozmanitá. Mám tolik možností, ale zúžila jsem to buď na kreativní design, nebo inženýrské oddělení, protože na vysoké škole jsem studovala obojí.

„Dobře. Dej si načas,“ řekne. Odmítám si připustit, jak na mě působí jeho hladký baryton, který se ke mně nese přes jídelní stůl.

„Jo.“ Asi bych měla dodat poděkování, ale neudělám to. Personál skončí s úklidem stolu a okamžitě odchází, nechávají nás osamotě v naší trapnosti. Polknu.

Měkké světlo lustru nad námi mi dopadá přímo do tváře a já mám pocit, že mě pozorně sleduje. Jeho oči, ty snové, a přitom dravčí oči, sledují každý můj pohyb.

Mám pocit, jako by se na mě díval, aby mě odhalil, aby odhalil má nejniternější tajemství, tajemství, pro jejichž utajení bych vraždila. Ale u Evana stačí jeden jeho pohyb, jeho ústa na mých a jeho ruka mezi mýma nohama, a celá má bytost se mu sama od sebe otevře. A až mě jeho oheň spálí, všechna má tajemství vyjdou najevo.