„Ahoj, Sienno." Kaelen mě zastaví těsně před výtahem. Otočím se a věnuju mu slabý úsměv, on ke mně dojde a zatarasí mi cestu. Když se podívám do jeho divokých, jasně modrých očí, v žaludku se mi sevře nevysvětlitelná úzkost. Nemůžu uvěřit, že jsem si kdysi myslela, že jsou nevinné a nádherné.

„Ahoj, už jsi zpátky," řeknu s úsměvem, který mi tuhne na rtech. Bez Harper si nemůžu pomoct, je to mezi n