Kaelenův smích je něco, co mě bude strašit navždy. Podívá se dolů na úlomky telefonu na zemi a pak vzhlédne ke mně. Pomalu otevře pusu a vypustí ten nejodpornější smích, jaký jsem kdy slyšela, a ten se ozvěnou nese celým parkovištěm.

„Ty blbá krávo," zakrákorá. Ustoupím od něj ještě dál a cítím se jako blázen, že jsem sem za ním vůbec lezla sama. Nemám tušení, čeho je schopen.

„Vážně si myslíš, že