„Jo. Kde jsi?“ Vzadu v hlavě mě něco hlodá. Ještě to není ucelený obraz, ale začíná se to skládat dohromady. Jde to sice pomalu, a to mě frustruje. Nejsem zvyklý, aby mi to takhle po ránu pomalu pálilo. Nemůžu si to ani vyčítat. Obětoval bych klidně další celý den, jen abych mohl být se Siennou, bez přerušení.

„Na cestě na letiště. Víc už se tu dělat nedá. Nebo ano? Chcete, abych ho ještě dál sled