Tlačí se hlouběji, vniká do mě kousek po kousku, jeho ruka na mém boku tiskne až k modřinám, z úst mi uniká táhlé zasténání a on se ke mně přidává, dokud není zezadu hluboko ve mně. Zhroutí se na má záda a prudce mi oddychuje na krk. Dělám totéž, tváří přitisknutá k hladké stěně.

„Sienno. Do prdele,“ zašeptá mi do ucha. Je to nejspíš poprvé, co použil mé celé jméno. Sevřu se kolem něj a on ze mě p