Kapitola 6
Prásk!
Silas Mercer střelil toho muže přímo do hlavy a bylo po všem. Muž tmavé pleti se bezvládně zhroutil k zemi, mrtev rukou Silase Mercera. Bella nevěřícně zírala, jak snadno dokázal Silas Mercer někoho připravit o život.
„Jsi šílený!“
„Vítej v mém šíleném světě!“ Bella stále v šoku zírala na bezvládného muže ležícího před ní.
„Co udělal, že jsi ho musel zabít?“ křikla Bella na Silase Mercera, který od ní kráčel pryč.
„Narušil klid na Thorneově panství!“ Bella přistoupila blíž k Silasovi Mercerovi a hněv v ní narůstal.
„Ten blázen, do téhle části vůbec nevkročil! Proč by ho to mělo rušit?“ Silas Mercer se na Bellu vážně zadíval.
„Zapomněla jsi? Tohle je Thorneovo panství. Může si dělat, co se mu zachce, když ho někdo naštve!“ Bella se slovům Silase Mercera hořce zasmála.
„Muž, který jen tiše sedí, zírá na lán růží jako zbabělec a schovává se za svou pravou ruku? Vyřiď tomu slabošskému chlapovi, že tuhle bolest mu oplatím!“ Silas Mercer se lehce ušklíbl, když se na Bellu podíval.
„Neznáš ho. Kdybys ho znala, možná by ses ho bála, i kdybys jen zahlédla jeho stín!“ Bella se poznámce Silase Mercera zasmála.
„Jasně, jistě. Můžu ho zabít taky!“ vykřikla Bella zběsile.
„Beatrice Hallowayová, odveď ji do pokoje!“ přikázal Silas Mercer, než odešel.
„Ty hajzle! Dobře poslouchej — nebudeš mít lehký život, když budeš zabíjet nevinné lidi, jak se ti zlíbí!“ křičela Bella frustrovaně a sledovala, jak Silas Mercer odchází, aniž by na její slova jakkoli zareagoval.
„Pusť mě, Beatrice Hallowayová!“ setřásla Bella ruku Beatrice Hallowayové, když se ji snažila zadržet.
„Přeješ si snad zemřít?“
„Ano!“ odsekla Bella rychle, ve tváři plno hněvu.
„Neznáš Dominica Thornea. Neprovokuj jeho hněv!“ Bella si dlouze povzdechla, když se na Beatrice Hallowayovou podívala.
„Kdo to vůbec je? Dnes jsem viděla takovou krutost — co by tak mohl udělat, co je ještě brutálnější než Silas Mercer?“ Beatrice Hallowayová si zhluboka povzdechla a pak Bellu popadla za ruku.
„Jednoho dne to zjistíš. A teď pojď se mnou. Mluvíš až moc!“ Bella, poté co dokončila svůj výlev, neochotně následovala Beatrice Hallowayovou.
Zpátky ve svém pokoji ležela Bella na posteli, zírala do stropu a přemýšlela o své současné nezáviděníhodné situaci. Proč tu stále zůstávala? Copak nemohla prostě odejít? Ale slova Silase Mercera ji téměř doháněla k šílenství. Byla to pravda, že se na ni zaměřili? Byla by v nebezpečí, kdyby Thorneovo panství opustila? Pravdou ale bylo, že ani na Thorneově panství nemohla nic dělat, natož pak najít štěstí. Kde by mohla najít štěstí, kdyby tam zůstala?
Bella zavřela oči a posadila se. Zvuk zaklepání na dveře ji přiměl podívat se tím směrem.
„Dále, je odemčeno!“ Dovnitř vstoupila Elena Rossiová a podívala se na Bellu se šťastným výrazem. Kudrnatá žena k Belle přiběhla.
„Jsi volná?“ Bella rychle přikývla.
„Konečně! Ale stejně tomu všemu pořád nerozumím.“ Elena Rossiová se posadila naproti Belle a zmateně na ni zírala.
„O co jde? Z čeho jsi tak zmatená?“ Bella si mnula bradu a přemýšlela.
„Jak zjistili, že ten muž opravdu zabil zahradníka Dominica Thornea?“ Elena Rossiová bezradně pokrčila rameny.
„To nevím. Vím jen to, že Beatrice Hallowayová má několik podřízených, kteří nás sledují — to bys měla vědět. Beatrice Hallowayová nesedí jen tak se založenýma rukama. Možná toho muže podezřívali už dřív. Zvlášť proto, že ještě než ho chytili, někdo začal šířit zvěsti, které tvrdily, že jsi nevinná!“ Bella se zaujatě zamračila.
„Kdo? Kdo to řekl? Znáš ho?“ Bella vypadala prohlášením Eleny Rossiové zvědavá.
„Nevím, kdo tu zvěst šířil. Možná je to nějaký dobrosrdečný člověk, který zrovna něco ví.“ Bella zamyšleně přikývla.
„Ale jsem vděčná, že díky tomu člověku jsem se mohla dostat z toho prokletého vězení.“ Elena Rossiová nadšeně přikývla.
„Půjdeš zase pracovat?“ Bella pomalu přikývla.
„Ano, jako obvykle, ale tentokrát si budu dávat větší pozor!“ souhlasila Elena Rossiová rázným přikývnutím.
„Přesně tak. Dávej si pozor. Varovala jsem tě, je tu spousta lidí, kteří nosí masky. Zdají se být lhostejní, ale přitom ti vrazí kudlu do zad!“ Bella ztěžka vydechla.
„Můžu odsud odejít?“ Elena Rossiová svraštila obočí a podívala se na Bellu.
„Proč? Chceš jít pryč?“
„Chci žít svůj život tak jako předtím, ne takhle. Silas Mercer už tu škodu odškodnil; můžu z tohohle místa odejít!“
„Je to na tobě. Můžeš se na to zeptat Beatrice Hallowayové!“
„Vážně? Dobře, zeptám se Beatrice Hallowayové později. Děkuji ti, že jsi mi tak věrnou přítelkyní.“ Elena Rossiová se sladce usmála.
„Věřím, že bys nic takového neudělala. Jsem si jistá, že jsi nevinná!“ Bella Elenu Rossiovou vřele objala a upřímně se usmála.
Té noci, po večeři, měla Bella v úmyslu se setkat s Beatrice Hallowayovou, aby si s ní promluvila o svém odchodu. Kráčela k jejímu pokoji, ale už z dálky si všimla Scarlett LeClairové, která si to v sexy šatech mířila k budově Dominica Thornea. Bella svraštila obočí a zvažovala, že by Scarlett LeClairovou sledovala, aby Dominica Thornea uviděla. Opustila tak svůj plán setkat se s Beatrice Hallowayovou a z bezpečné vzdálenosti Scarlett LeClairovou tiše následovala.
Bella nepřestávala Scarlett LeClairovou sledovat, dokud si neuvědomila, že Scarlett kráčí nějakou neznámou trasou. Ukázalo se, že jde o zkratku vedoucí přímo do pokoje Dominica Thornea, kterou u vchodu hlídal jen jeden člověk. Bella pouze sledovala odchod Scarlett LeClairové, protože zatím nemohla vstoupit. Rozhodla se, že to udělá zítra. Musela se s Dominicem Thornem setkat a požádat ho, aby jí dovolil Thorneovo panství opustit.
Bella se vrátila ke svému původnímu plánu a vydala se do pokoje Beatrice Hallowayové. Zaklepala na dveře a Beatrice Hallowayová ji po chvíli vyzvala dál.
„Copak se děje?“ Beatrice Hallowayová, již oblečená v nočním prádle místo své uniformy, pokynula Belle, aby vstoupila.
„Beatrice Hallowayová, omlouvám se, že ruším. Chtěla bych si na chvíli promluvit.“ Beatrice Hallowayová přikývla a nabídla Belle místo k sezení.
„O co jde? Je to něco důležitého?“ Bella zhluboka vydechla.
„Beatrice Hallowayová, chci skončit. Chci z tohoto panství odejít. Je to dovoleno?“ Beatrice Hallowayová se na Bellu vážně podívala a pak si povzdechla.
„Co se děje? Není snad plat dostatečný?“ Bella rychle zamávala rukama.
„Ne, ne, to není tím. Jen si chci užívat života a cestovat jako dřív!“ Beatrice Hallowayová chápavě přikývla.
„Nemluvila jsi o tom náhodou už se Silasem Mercerem?“ Bella slabě přikývla.
„Ano, mluvila. Řekl mi něco zvláštního a nemyslím si, že to myslel vážně!“ Beatrice Hallowayová svraštila obočí.
„Jsi si jistá? Silas Mercer nikdy nevtipkuje o triviálních věcech.“ Bella rychle přikývla.
„Jsem si jistá. Chci z tohohle místa odejít. Mám pocit, že sem nepatřím!“ Beatrice Hallowayová chápavě přikývla.
„Dobrá, proberu to se Silasem Mercerem.“ Bella si ze zoufalství svěsila hlavu.
„Proč čekat na rozhodnutí Silase Mercera? Proč nemůžeš rozhodnout sama?“ Beatrice Hallowayová se na Bellu vážně zadívala.
„Tohle není moje panství. Konečné slovo má Dominic Thorne!“ Bella zatnula pěsti s pocitem, že setkání s Dominicem Thornem bylo skutečně to správné rozhodnutí.
Po rozhovoru s Beatrice Hallowayovou se Bella vracela zpátky do svého pokoje. Na chodbě se zastavila a zadívala se na jasnou noční oblohu. Pokud by musela čekat na rozhodnutí Silase Mercera, pravděpodobně by jí znovu připomněl svá zvláštní slova. Bella kráčela se svěšenou hlavou a zlehka kopala nohama před sebe, dokud ji klapot podpatků nepřiměl vzhlédnout, aby našla jejich zdroj. Uviděla, jak se k ní blíží Odette a Camille Montgomeryová. Bella se s těmi bláznivými ženami nechtěla znovu zaplést. Okamžitě sklonila hlavu a vyhýbala se jakékoli konfrontaci s milenkami Dominica Thornea.
Odette a Camille Montgomeryová kolem ní prošly, ale po pár krocích se Odette zastavila, což přimělo zastavit i Camille Montgomeryovou.
„Co se děje?“
„Počkej, pojď sem,“ zavolala Odette na nedalekou služebnou. Bella se otočila a se skloněnou hlavou k nim přistoupila.
„Myslím, že tě znám.“ Odette zvedla Belle bradu prstem a posměšně se spolu s Camille Montgomeryovou zasmála.
„Ach, to jsi ty, ta nestydatá ženská?“ Odette si zkřížila ruce na hrudi a posměšně se na Bellu ušklíbla. Camille Montgomeryová do Belly lehce strčila ramenem.
„Jak ses z toho vězení dostala živá? Opravdu úžasné.“ Bella mlčela, odmítala odpovědět nebo se nechat znovu udělat obětí.
„Jsi snad němá? Přišla jsi kvůli zavření v podzemí o hlas?“ Odette do Belliny hlavy strčila, až musela o krok couvnout. Bella zavřela oči a frustrovaně se kousla do rtu. Nešlo o to, že by se nemohla bránit, ale musela hrát na jistotu, přesně jak jí Elena Rossiová radila.
„Omlouvám se!“ Bella se oběma hluboce uklonila. Odette a Camille Montgomeryová svraštily obočí a zadívaly se na ni.
„Už s tebou není žádná zábava. Asi měla Beatrice Hallowayová pravdu; nejsi pro nás žádnou hrozbou. Fajn, tímhle testem jsi prošla. Zdá se, že pro Dominica Thornea jsi opravdu bezvýznamná. Jen ztrácíme čas.“ Camille Montgomeryová si nad Bellou odfrkla, pak zatáhla za Odette a odešly. Bellu nechaly za sebou.
Bella ztěžka vydechla a obě milenky propálila pohledem.
„Kruci, nebýt jejich moci, nebála bych se těmhle courám postavit!“ zamumlala Bella, než pokračovala v cestě zpět do svého pokoje. Doufejme, že zítřek přinese dobré zprávy, ve které doufala.