Dominic Thorne byl už brzy ráno elegantně oblečen v obleku. Kráčel k jídelnímu stolu, připravený na první jídlo dne. Tento muž s vážným výrazem vypadal soustředěně a zíral na iPad ve své ruce. Dominic Thorne se chystal odjet do kanceláře, aby tam dokončil svou práci. Beatrice Hallowayová přistoupila k Dominicovi Thorneovi, který zrovna seděl u stolu, a pohlédla na sluhu nesoucího mu jídlo. Drobným kývnutím dala sluhovi pokyn, aby jídlo položil přímo před Dominica Thornea. Sluha okamžitě rozmístil na stůl několik chodů a postavil k nim i sklenici džusu.

"Beatrice Hallowayová, kávu!" hlas Dominica Thornea prořízl ticho v místnosti. Beatrice Hallowayová si povzdechla a pohlédla na něj, jak je stále ponořený do sledování iPadu.

"Ještě jste vůbec nic nejedl, Dominicu." Dominic Thorne se zarazil a vzhlédl k Beatrice Hallowayové stojící přímo před ním.

"Džus nechci. Přineste mi kávu!" Beatrice Hallowayová přikývla a gestem pokynula sluhovi vedle sebe, aby připravil to, o co Dominic Thorne žádal.

"Nepijte před jídlem tolik kávy. Chcete snad takhle žít dál?" Dominic Thorne se po ní ostře ohlédl.

"S tím si nemusíte dělat starosti, Beatrice Hallowayová!" odvětil Dominic Thorne a ani na ni nepohlédl.

"Chci jen, abyste tu byl dlouho a žil naplno!" Hlas Beatrice Hallowayové mírně změkl, ale Dominic Thorne jí neodpověděl. Seděl v naprosté tichosti a byl pohlcen prací na iPadu. Beatrice Hallowayová jen povzdechla a zůstala u něj, dokud svou snídani nedojedl.

Sluha se vrátil se šálkem kávy, kterou si Dominic Thorne vyžádal. Beatrice Hallowayová ji položila vedle jeho ruky. Muž jen dál bez hlesu zíral na svou práci. Po několika doušcích kávy a kouscích dortu ležících před ním se pomalu zvedl a začal se chystat k odchodu.

"Už odcházíte?" Dominic Thorne se na Beatrice Hallowayovou ohlédl.

"Ano, je to problém?" Beatrice Hallowayová přišla o krok blíž s vážným výrazem ve tváři.

"Co s tou ženou?" Dominic Thorne se na ni po té otázce zamračil.

"S jakou ženou? O kom to mluvíte?" Vypadal poměrně zmateně.

"Ta žena, co jste ji sem přivedl a která tu je teď jako vězeň!" Dominic Thorne si to s pochopením uvědomil.

"Aha, ta žena. O ni se postará Silas Mercer." Beatrice Hallowayová ale nevypadala s takovou odpovědí spokojená.

"Jenže Silas Mercer tu není." Dominic Thorne s přikývnutím souhlasil.

"Prostě ji tam nechte. Počkejte, až se Silas Mercer vrátí. Pokud nepřežije, tak to byl zkrátka její trest!" Beatrice Hallowayová potichu vydechla.

"Ale Dominicu... jste si vážně jistý, že je to špiónka? Silas Mercer slíbil, že najde pravdu. Jestli se pleteme, pak to znamená, že jsme potrestali nevinnou." Oči Dominica Thornea se otráveně zúžily.

"Nebuďte slabá, Beatrice Hallowayová. Nikdy jste se nikoho nezastávala, dokud jsem se vás nezeptal na váš názor. Nechte ji tam schnít. Nedávejte jí žádné jídlo!" Beatrice Hallowayová oněměla, zatímco Dominic Thorne vyšel ven ze Sídla a zanechal ji samotnou. Zmohla se jen na to ho sledovat, jak odchází, a v hloubi duše doufala, že se Silas Mercer co nejdříve vrátí.

**

Dominic Thorne přijel do své kanceláře a vešel do pokoje. Tam ho uvítala jeho krásná sekretářka, která pro něj pracovala už celá léta. Dominic Thorne o ni okem zavadil, než usedl za svůj stůl.

"Jaký je můj dnešní program?" Sekretářka se k němu přiblížila a stoupla si z boku k jeho stolu.

"Chcete mít tohle rychle vyřešené, nebo se tím chcete prokousávat pomalu?" zeptala se Nathalie Duboisová svůdně a přejela si rukou po stehně, aby se Dominica Thornea pokusila poškádlit. Ten jen podrážděně odvrátil zrak.

"Dělejte svou práci!" odsekl ostře; bylo zjevné, jak mu pomalu dochází trpělivost.

"Dominicu, tak no tak..." Nathalie Dubois našpulila rty, zklamaná jeho odmítnutím. Přiklonila se blíž, začala mu hladit po jeho široké hrudi a laškovat s jeho kravatou. "Sám vidíte, že teď přesně pracuju!" Dominic Thorne její ruku důrazně odstrčil, až trochu zavrávorala.

"Drž se zpátky. Nehnus se mi!" Nathalie Dubois zkameněla, jeho hrubá slova ji zcela vyvedla z míry.

"Dominicu..." Zkusila k němu přistoupit znovu, ale Dominic Thorne se zvedl, přirazil ji ke stěně a popadl ji za krk. Nathalie Dubois lapala po dechu, bránila se a drápala se po jeho ruce, jen aby pustil.

"Dominicu... nech toho..." zaprosila, přidušená vlastním hlasem.

"Pokoušíš mou trpělivost. Nepřekračuj hranice!" zněl jeho chladný hlas prosycený hrozbou. Nathalie Dubois zavřela oči, obličej zrudl a po tvářích jí začaly stékat slzy. Sotva popadala dech a vší silou se mu ruku pokoušela odtrhnout z krku.

"Pusť... mě..." zašeptala naprosto zesláble, že byla sotva slyšet. Dominic Thorne konečně sevření povolil, a tak klesla k podlaze, kde se potácela a těžce se snažila popadnout dech. On si mezitím s mrzutým výrazem rozepnul kravatu.

"Vypadni. A už se mi nikdy neukazuj na oči!" Nathalie Dubois se těžkopádně postavila a nejistými kroky opustila místnost. Dominic Thorne vytáhl mobil a všiml si, že na něj svítí jméno Silase Mercera. Přijal hovor a s klidem usedl zpátky na své křeslo.

**

Silas Mercer dorazil do Sídla po tom, co se téměř týden zdržoval mimo zemi. Hned po jeho příjezdu za ním přispěchala Beatrice Hallowayová.

"Vy jste se vrátil?" Přistoupila k němu, poté co už dokončil ranní očistu ve svém pokoji a byl připraven.

"Copak se děje?" Silas Mercer pobídl Beatrice Hallowayovou, ať se posadí.

"Proč jste tu nebyl tak dlouho?" Jen s lehkým úsměvem pokrčil rameny.

"Úkol byl poněkud složitější. Vyžadovalo to trochu víc času." Beatrice Hallowayová projevila pochopení.

"Už jste zapomněl na tu dívku?" Silas Mercer svraštil obočí.

"Tu dívku? Oh, vy myslíte tu ženskou, co zavraždila zahradníka Dominica Thornea?" Beatrice Hallowayová přikývla.

"Takže se něco děje? Našli jste nějaké vodítko?" Beatrice Hallowayová vzdychla.

"Dominic Thorne mi nakázal, ať ji tam nechám sedět bez špetky jídla. Nevím, co se s ní po tom všem mohlo stát. Čekala jsem jedině na vás. Zkoušela jsem s Dominicem Thornem promluvit, jenomže on po mně chce, abych ji zabila!" Silas Mercer se tlumeně usmál.

"Tak jo, půjdu ji zkontrolovat a podívám se, jak se jí daří a co se vlastně tehdy přihodilo." Beatrice Hallowayová se k němu ještě o něco více naklonila a pošeptala.

"Slyšela jsem po kuchyni kolovat klepy, že Bella ho nezabila. Že tu oblast navštívil někdo jiný." Silas Mercer na to nakrčil obočí.

"Kdo vám něco takového vůbec povídal, Beatrice Hallowayová?" Naklonila se ještě trochu víc.

"Můj poradce se se mnou o tom podělil. Měli bychom si na to dávat dobrý pozor, Silasi Mercere. Bylo by naprosto nespravedlivé, kdyby byla ta holka skutečně nevinná!" Silas Mercer si s myšlenkami přejel prsty po bradě.

"Opravdu si jste jistá, Beatrice Hallowayová? My na tohle jen tak spoléhat nemůžeme. Pozvěte mi svého poradce, abych od něj vyslechl veškeré přesné zprávy, a nasadíme na tento případ někoho vhodného, kdo to vše důkladně prověří!" Beatrice Hallowayová na něj vážně kývla.

"A co se stane s tou dívkou?" Silas Mercer jí odpověděl úsměvem.

"Fajn, taky to prozkoumám. Ještě nikdy v životě jsem vás neviděl někoho tolik obhajovat. Co se to tam s vámi, sakra, děje?" Silas Mercer na ni shlédl dost podezřívavě. Beatrice Hallowayová nic neodpověděla, rázným krokem opustila jeho pracovnu a nechala jej osamotě.

Jak Silas Mercer řekl, tak se i stalo, a vydal se prověřit Bellu ve sklepení. Dívka vypadala zcela vyčerpaně poté, co tam uvězněna prožila celý týden. Byla křehká, vyzáblá a držela ji pohromadě pouze voda s chlebem od Eleny Rossi, s nimiž její spolupřítelkyně však nedocházela denně. Bylo to jen to jediné málo, které stačilo k tomu, aby částečně dokázala upustit od hladu. Silas Mercer dokořán rozevřel dveře a udělal k Belle krok. Dívka ležela, sotva o sobě věděla, a podívala se na něj s naprostou odevzdaností. Byla donucena vzepřít se a posadit se tak, aby s ním čelila.

"Ty... zkrvavený parcharte. Ty ses sem přišel podívat, abys viděl, jak chcípnu?" Silas Mercer se Belle pouze usmál, jak stál naproti ní a navzdory veškeré křehkosti ho se vší vervou tak provokovala.

"Vytáhněte ji ven!" zavelel Silas Mercer. Obrovští a statní hlídači táhli Bellu pryč. Snažila se s posledním zbytkem naděje jakkoliv zabojovat, všechnu svou dřívější odvahu si už dávno odnesla pryč z její hrudi a jediné, na co se zmáhala, byl mrzutý pohled. Rty se obličej pobledl. Po vyjití do čerstvého prostoru začala chtivě nasávat svěží nádech do plic. Všechna energie najednou pulzovala znovu o trošku více jejím tělem.

Dva hlídači vedli Bellu k místnosti, kterou nikdy nedokázala rozeznat. Byla zde drobná postel velikosti nepřesahující tři krát tři metry. Posedávala tam nehezky usazená a v koutku si podepírala unavenou hlavu. Úsměv se tu sice netřpytil ve formě svobody a přesto se toto zdálo zkrátka o chlup mnohem komfortnější než nějaká temná hrůzostrašná klec z dřívějška. Ale klecí to pořád bylo.

Do jejího pokoje vkročila služebná a podala jí veškeré oděvy na stůl. "Zde se umyjte a okamžitě převlékněte!" okřikla služebná a opřela oblek o poličku. Bella neodvětila ani slůvkem, služebná jen zmizela a pokoje důsledně zavřela pod klíčem.

Bella přistoupila blíž ke stolu k oděvům a pak pomalu zavítala k malým dveřím s toaletou, o kterých jen věštila. Krátce se opláchla, v tu stejnou chvíli jí kručel břišní koutek. K smrti cítila, jak je teď pro ni nutností sebrat pevnou stálost před šílenstvím a odolávat chlapovi, co na ní páchnul celou tuhle bolestnou komedii.

Sotva otevřela dveře naproti sálající místnosti z koupelny a nahmatala zde bohatý pohoštěný talíř k nasycení na ni vyčkávající. Seběhla z ničeho nic jako divoch z hvozdů a s nadšením ho doslova zkonzumovala bez jediného zrnka, jež mohlo po chvíli skýtat k ničemu, jako by nespolkla ždibec už celou věčnost.

Po celém dokončení jídla u ní sletěl pocit nesnesitelné ranní únavy. V okamžiku, kdy se chtěla s ulehnutím oddat spaní, ji někdo nárazem probudil. Beatrice Hallowayová vkročila do dveří a Bellina dřívější vznětlivost při pohledu na ni prudce povzrostla a vytrhla z hněvu.

"Snad máte plné břicho?" pohlédla Bella k Beatrice Hallowayové v hněvu.

"A teď co bude následovat? Tohle už mi posloužilo a hodláte mě mrštit dál k další hrůze ze sklepa, vy parchanti? Tak se aspoň obtěžujte tím, že mě teď prostřelíte!" Beatrice Hallowayová nad tím hnusným rozhořčením jen vzdychla.

"Pojďte se mnou!" zvolala Beatrice Hallowayová natvrdo. Bella strnule nehlesla, přestože byla Beatrice Hallowayová už dávno vykročená. Po marném ohlédnutí, jak Bella marně čekala vsedě ve snu, musela vstoupit k místnosti s Beatrice Hallowayovou opět zpátky.

"Nepůjdu s vámi, odsekněte mě víc!" Bella se utrhla a okřikla je do morku kostí.

Beatrice Hallowayová ji pevně popadla k sobě, naštvanost jí ze sebe stříkala. "Půjdete se mnou. A na vlastní oči se přesvědčíte, co vám tady přehraju!" Bella s přísným výrazem zkřivila pohled k vzájemnému mrákotu. Odporem i tak však s Beatrice Hallowayovou poslušně kráčela ven.

Zašli postupně se zbytkem Sídla ke kraji, o nějž měli s chlapíky v dozoru poskládaný kroužek. Krátce zde poslušně čučela s hlídači a nějakým zbytkem zaměstnanců koutkem. Bella ne a ne prohrábnout logiku celému tomu bláznovství, o němž v očích k Beatrice Hallowayové prahla nadarmo.

"K čemu tohle kurva je?"

"Pátrali jste po tom, znáte se?" zeptala se Beatrice Hallowayová, jež okázale hrdě ukazovala a tiskla na tmavého chlapa se zdrcující poraněnou obálkou k sobě samému.

"Ne, neviděla jsem toho chlapa v životě!" zavolala silným úšklebkem Bella.

Silas Mercer zde vykročil z okraje a zakřičel s důrazem k nim. "Vy ho vedete vy nebo on tahá nitky k vám a vraždíte s kumpány pro něj?" rozesel se smíchem Silas Mercer.

Belle praskalo v očích ze šoku, vzala si za vztek do dlaní vší parou popadnutou odvetu prásknout k Silasovi Mercerovi naplno z uší. Hravě a chladně zachytil pěst do zástupu odvrácení hrůzy. "Koho ze sebe předvádíš k čertu, vždyť já nemám s tou vaší pošahanou vraždou vůbec žádné posvícení, ty bastarde!"

Silas Mercer po ní natiskl uličnicky svůj úsměv a zamračil stinného k smrti přihrblého muže k zemi tváří zpět k sobě. "Když ho náš pěstní ústav důkladně promasíroval z okraje do dlaní, svěřil se se zlým zatajením ze skladu. Nevrhl ale zpět ke slovům, u čeho kdo seděl pro zaplacení k němu samému."

Bella zkroutila pohled a probodla okem k Silasovi Mercerovi od spodu ke stropu. "Vytahujete na mě tady, že je to můj parchant, nebo co mi tím zosnováte nasimulovat do hlavy, u které mi tady lžete z obou děr, jak vám platím odněkud plno zlata a hovno jsem já dohodla?"

"Ať tak či tak, já odpovědi mám z vás vyslechnuty!" řekl Silas Mercer drsně vší palbou nad hrubostí.

"Vy jste kurva pošahaní. Odkud to z vás mám vykváknout ještě několikrát v křečích, kdy vám řvu z uší pro všechny, co nejsem vůbec krvelačná vražedkyně o lživý podklad pro něj? Jste tak prachmizerně vyjebanej tupej hajzl u hlavy z vás takhle slepých posměváčků?"

S úšklebkem mu tvář prožírala temně bez dechu mrzutost na oplátku vůči rebelování z Belly. Pomalu odtasil svou kulku k pažbě před tím poslušně ležícím mužem od pasu do kolena stisknul pro něj bolest do záchvatů. Ten ohromný práskavý hukot pistole vrhl u Belly hrůzu za zavřenýma očima i za zakrývanýma ušima k záchvatům. Následující proražený mužův chrochtavý pláč nad bolesti stiskl po sobě obavy i v Belle samé.

"A proč ho tak ničíš, proboha živýho se vztekem na úkor u něj?" Bella hromovala nechuťí i zdrceným odřeným hrůzou.

Silas Mercer stříkl do úst se slovy smích u okraje. "Vystavuju k tobě podotknutí ze ždímačky, když o nich znáš aspoň ťuknutí k němu!"

Bella odsekla do ráznosti k oči s přísně zdviženýma obočím k potměšilým plamenům v dlaních vztekle. "No to teda vám naseru k smíchu po hlavě, fakt o tom sakra ani nic z rohu prázdnoty u něj!" odbyla a smršťem na oko s práskáním okem na ráz s útoky rozřízla ho na polovic vztekle v sobě.

S poslušností nezasažen dál neupustil ani brvou hrubým smíchem Silas Mercer od pálivého plamene v křečích přes dalšího svalnatého kulka zbraně k posunu svalově bolestivé křeče u mrtvého u pasu do muže opět pro zranění znova o nohou k sobě. Bella zacvakla víčka pevně, až se zlobou a vřeštivá slina přecvakla u Belly v dlaních do koutka dýchacích útrap. "Baví vás tohle vaše hnusný divadýlko, kde ho drtíte v mrtvolné krvi jako na popravišti od marnivostí za každou zatracenou pofiderní nulu ze zatracených parchantů ze snů pod vrávorajícím posměchem mraků mrtvolných bláznů po chvíli poslušných z vašich loutkových divadel za to nic co u nich chrochtají?"

Silas Mercer poškleboval na smíchem vzpomínce pod palbou slov Belly od obličeje k rozedraní. "Jsi pošetile plná o tu lítost ke rmutu od něho, za něj a co ho k němu poutá za obavy ze vzpomínek?"

"Jen vám dokazuju o prastarých vztekle vyžilých pravidlech krutého marnivosti tohohle pobořeného domu plného bláznivostí co o něm s mrzutostí o nich tu vidím na každém kroku marnosti!" Zaječela Bella k sobě do krve hrubým napitým k rozčilením do vzteku, kdy trhlinkou se do rohu zachraptěla u plamenů slov a vzlykem pro záchvat rozčilení u hrdla se posmívala ze vzteků od pláčících nespravedlností k nim samým ze stisknutých řas.

Prásk!