„Ty si myslíš, že nevidím, co se tu děje, Declane?“

Ta slova mi vytryskla z hrudi dřív, než jsem si uvědomila, že mluvím. Ze svého úkrytu na druhé straně ulice jsem sledovala jeho, svého takzvaného manžela, jak sedí v autě s Fionou. Její prsty mu přejížděly po paži, její úsměv byl ostrý, vypočítavý. Ten druhý úsměvu, který říká: Pořád tě vlastním.

Declan byl opřený v sedadle, tvář měl napjatou, al