Zaklepání na dveře bylo ostré, naléhavé, téměř dožadující se vstupu.

Declan vzhlédl od časopisu, který měl na klíně, a obočí se mu svraštilo. „Kdo to je?“

„Nevím. Čekáš někoho?“ zeptala jsem se a už jsem vstávala z pohovky.

„Ne.“ Jeho hlas byl úsečný, duchem nepřítomný, jak otočil další stránku.

Otevřela jsem dveře a ztuhla. Fiona.

„Sieno.“ Její hlas byl tichý, roztřesený. Oči, zarudlé od pláče, t