Kapitola 7

POHLED ELARY

„Zopakuj to. Cos to právě řekla?“ popichoval mě Caspian a já frustrovaně protočila očima.

„Řekla jsem, že začnu bydlet s vámi všemi,“ prohlásila jsem nahlas.

„Ó! To je dobře,“ zasmál se Lucian.

„Ale nemůžu nechat svou nemocnou matku doma samotnou. Co ode mě čekáte? Chcete pořád, abych tu zůstala, nebo…?“ zeptala jsem se v naději, že by mohli změnit názor a dovolit mi žít s matkou u nás doma.

„No, to není problém. Najmeme pro ni sestru. Neboj se, bude to profesionální zdravotní sestra a nebudeš litovat, že se o tvou matku stará právě ona,“ odpověděl Caspian a přikývl.

„Jo. A jsem si jistý, že se tvoje matka uzdraví raz dva, když ji svěříme do rukou odbornice,“ dodal Lucian s úsměvem.

„A teď mazej do kuchyně a připrav nám půlnoční svačinu,“ vyštěkl Caspian.

Neochotně jsem šourala nohama směrem ke kuchyni a uvázala si zástěru. Přála jsem si, abych mohla spát nebo si aspoň odpočinout, ale tihle chlápci mi neustále dokazovali, že jsou to monstra bez špetky lidského citu.

Jakmile jsem dovařila, naservírovala jsem jídlo všem třem. Když jsem obsluhovala Alarika, jeho vůně byla tak omamná, že jsem nedokázala skrýt svůj okouzlený výraz.

Zíral na mě a zamrkal, jako by ho to vyvedlo z míry. Já jsem rozpačitě zamrkala taky a odvrátila zrak. Bylo hrozné trapné se na něj takhle dívat a nechat se u toho chytit.

„Prokážu vám tu čest a ukážu vám váš nový pokoj, mademoiselle,“ řekl Caspian a vykročil přede mnou.

Následovala jsem ho po schodech k dveřím, na kterých byla jmenovka „Alaric“. Rozhlédla jsem se a všimla si, že na tomto patře jsou jen dva pokoje.

„Vaše pokoje tu nejsou?“ zeptala jsem se, když Caspian otevíral dveře do mého nového pokoje.

„Ne. Tady je jen tvůj pokoj a Alarikův,“ odpověděl Caspian, zatímco vcházel dovnitř.

Pokoj byl větší než můj pokoj doma a vypadal dost útulně na to, abych usnula, hned jak dopadnu na postel. Tapety na stěnách měly barvu noční oblohy a nádherně je zdobily jasné hvězdy.

Na stropě visel křišťálový lustr, zatímco mramorová podlaha byla nablýskaná a chladivá. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou nad tím, jak krásně můj pokoj vypadá. Vlastně jsem čekala, že můj pokoj bude zaprášený a bude vypadat jako komůrka pro služebnou, ale tohle bylo úplně jiné.

„Tak, tohle je tvůj pokoj. Já už půjdu,“ oznámil Caspian, vyšel ven a zavřel za sebou dveře.

Hodila jsem telefon na postel a šla se podívat do koupelny.

„Páni,“ vydechla jsem úžasem.

Dokonce i koupelna byla větší než můj předchozí pokoj a vypadala úchvatně. Jasná zlatá žárovka koupelnu osvětlovala a dodávala jí hřejivou záři.

Vana byla velká a napuštěná čistou vodou, stěny byly růžové a hezké. Bylo tam všechno, co jsem potřebovala. Mýdlo, peeling, pěkný ručník, atd.

Zatřásla jsem hlavou, abych zapudila tyhle představy, a olízla si rty. Bez ohledu na tohle všechno to nic nemění na tom, že dokážou být občas pěkně zlí. Nejlepší bude nemyslet si o nich, že jsou milí nebo tak něco, jinak mi to akorát zlomí srdce.

Vrátila jsem se do ložnice, lehla si na postel a prázdně zírala do stropu. Doufám, že tahle smlouva brzy skončí. Potřebuju být volná.

Druhý den mě vzbudilo hlasité bouchání. Líně jsem otevřela oči a protřela si je, abych z nich vyhnala spánek. Slunce mi svítilo do tváře a pomohlo mi probrat se o něco rychleji.

Někdo znovu udeřil do dveří, já vyskočila a zmateně se rozhlédla.

„A... ano?“ zamumlala jsem a šla ke dveřím, kde jsem uviděla Caspiana, jak na mě zírá a kroutí hlavou.

„Takže ty jsi ještě spala? No tak, hoď na sebe něco na sebe. Bratři a já jdeme na hřiště cvičit. Za pět minut tě chci vidět dole v obýváku,“ nařídil mi a zabouchl mi dveře před nosem.

Cítila jsem, jak ve mně vře vztek, a nespokojeně jsem zamručela. Nestihla jsem se ani vykoupat, tak jsem se rozhodla podívat do skříně, ale nebylo tam nic na převlečení.

Hádám, že dneska ráno budu muset zůstat v tom samém oblečení. Vypláchla jsem si pusu, opláchla obličej a spěchala dolů do obývacího pokoje.

K mému šoku byli všichni do půl těla nazí. Caspianovo tělo bylo naprosto úžasné a sexy, s vypracovaným břichem, které mu dodávalo neuvěřitelnou postavu. Zůstala jsem v úžasu zírat, než můj pohled sklouzl k Lucianovi, který vypadal stejně skvěle.

Jeho tělo bylo trochu zpocené, ale i odsud jsem cítila jeho příjemnou vůni. Jeho hrudník vypadal tak lákavě, že se mi z toho pohledu úplně podlamovala kolena.

A pak tu byl Alaric, který vypadal neuvěřitelně pohledně a klidně, aniž by se o to musel snažit. Zvedl nátělník a způsob, jakým zvedl ruce, aby si ho oblékl, vypadal jako ve zpomaleném filmu, což mi umožnilo prohlédnout si jeho skvělé břišáky a úžasnou fyzičku.

Jejich těla byla ta nejvíc sexy, co jsem kdy viděla. Caspian ke mně přistoupil a naklonil se mi k uchu.

„Věřím, že bys měla spíš sbírat naše golfové hole a všechno ostatní potřebné náčiní, než nám okukovat těla.“

Otočila jsem hlavu, abych se na něj podívala, a naše rty se téměř dotkly, což mě donutilo šokovaně zalapat po dechu a odskočit. Pořád jsem měla oči rozšířené šokem a stěží jsem dokázala polknout.

Caspian a Lucian se uchechtli, jako by přesně věděli, co dělají. Pak ke mně přistoupil Lucian, vrazil mi do ruky svou golfovou hůl a naklonil se k mému krku, z čehož jsem celá ztuhla a znervózněla.

Srdce mi začalo bít rychleji a hlasitěji, pak se Caspian odtáhl a podíval se mi do očí.

„Proč ti tak hlasitě buší srdce?“ zeptal se a očividně si mě dobíral.

Panebože! K tomuhle jsem se neupsala. Co si pro mě asi ještě připravili?