Kapitola 12

POHLED ELARY

Hrůza z toho, že mě oknem pozoruje něco děsivého, byla tak ochromující, že jsem se nezmohla na slovo. Místo toho jsem co nejtišejí spustila nohy na podlahu a s ústy dokořán a očima přibitýma k postavě za oknem jsem začala co možná nejtišeji ustupovat.

V tu chvíli se postava napřímila a prudce otevřela okno přímo přede mnou. Tehdy ze mě konečně vyšel výkřik.

Byl to pronikav