Kapitola 37

POHLED ELARY

Kousla jsem se do spodního rtu a otočila se, abych se na něj podívala. Věnoval mi okouzlující úsměv a nadzvedl obočí. Alaric se ho na něco zeptal, co jsem neslyšela, ale byla jsem si jistá, že se Luciana ptá, co má zase za lubem, soudě podle Lucianova sebevědomého výrazu.

Svírala jsem kreditku pevně v ruce a dívala se před sebe na stánek se zmrzlinou.

*Běž, Elaro, běž. Tvů