Kapitola 38

POHLED ELARY

Nemohla jsem dýchat, jak byl blízko. Jeho dech byl jemný a teplý, šimral mě ve vlasech a vyvolával ve mně milion pocitů.

I pohnout se bylo nad mé síly, protože při každém sebemenším pohybu se mé tělo otíralo o jeho.

Hluk v pokoji zesílil a Lucian s Caspianem se začali smát a povídat si.

„Nenapoví... neodjedou... neodejdou už? Musíme... musíme tu zůstat... zůstat, dokud nez